Kuhnová, Daniela - Kardosová, Ľubomíra (szerk.): Rómska Kultúra na Slovensku v 21. storoči (Dunaszerdahely, 2004)
Kateřina Jankú: Co muže řice akademická sociologie k podpoře romské kultury?
vytváŕení a udržování, soustŕedím se na její expertní obsah, neboť jsme se v Šamoríné sešli na seminári expertú, byť nékteŕí z nich jsou í každodenními nositeli rómske kultury na Slovensku). Práve kontrola, výber, organizace a rozdélování diskurzu o rómske kultufe na Slovensku je velkou součástí udélování oprávnení k podílení se na ní. Ve zkratce jeden príklad toho, co mám témito obecnými formulemi na mysli: v jedné emocionálne vypjaté chvíli byli na seminári naŕčeni ne-Romští aktivisté, výzkumnící a lidé aktívne se podílející na stavu rómske kultury na Slovensku z neúprimnosti jejich zájmu, neoprávnéností do vecí Romú zasahovat a z nekalého obohacování se na tak zvané romské problematice. Tento požadavek vznesl človek, který se zároveň prihlásil ke svému Romství. Rom se prihlásil k oprávnení posoudít, zda ne-Romové vúbec mohou vstupovat do prostoru romské (tedy „jeho") kultury, a také k oprávnení posoudít, zda práce, kterou v tomto poli ne-Romové vykonávají je kvalitní a prípadné jí pŕisoudit určitý status (v tomto prípade status práce neúprimné a bez efektu). Pfesto, že se zvedia silná odmítavá reakce, z perspektívy diskurzu není dúležité, zda byl tento výrok pravdivý, či spravedlivý, dúležité je, že prítomným posluchačúm byla taková veta srozumitelná a že na ni méli néktefí z téch, kterých se údajné týkala potrebu reagovat. Takto tedy vzniká, udržuje se a kultivuje diskurz. 94 CDO cn ca o ^ cn CÖ CO 92 q5 cd > _o cz o =3 ca TZ3 CÖ cd cn Neštčstí Babylonu Jak známo, zánik Babylonu zpúsobilo zmätení jazyku. Diskurz romské kultury na Slovensku je veden mnohá lidmi, kteŕí jakoby hovorili mnohá jazyky. Existuje zde diskurz politický, štátne administratívni, ekonomický, aktivistický, etnicko- Romský, akademický, ale také rasistický, nacionalistický a verejný (bývá pŕedstavován jako pohled bežného človeka). Existence tolika rúzných pozic, z nichž se lze k problému romské kultury na Slovensku vyjadŕovat (a tak spoluvytváŕet tento diskurz) není sama o sobé problémem. Potíž je v tom, že lidé si často nejsou védomí hranice vlastní pozice (a tím pádem ani hranice pozice ostatních mluvčích) a tak se nejednou stane, že mluvčí si vypújčí vyhovující argumenty tu z ekonomického diskurzu (když aktivista fekne, pro slovenskou společnost bude levnéjší financovat sociálne preventívni programy), tu z nacionalistického diskurzu (Romové jsou ve strední Evropé politiky stále vnímáni jako ti, ktefí prišli zvnéjšku, aby se pripojili k odjakživa zde kralujícím Slovanským kmenúm, které se pŕetvoŕily v národy a založily své štáty). Potíž je v tom, že je to, jako by Francouz ŕíkal druhou púlku vety nemecky a zakončil ji českým výrazem. Samozrejmé je takto možné mluvit, ale mám za to, že nevyjasnénost pozic spíše púsobí zmatek, než porozuméní, presto, že používání účelových argumentú je tak lákavé. Odstrašujícím pfíkladem je v tomto zneužití biologického diskurzu lidských ras v polítice, které společné s dalšími faktory vedlo k masovému vyvražďování. Nepopírám, že pleť rúzných lidí má rúznou barvu, jisté existují i rozdíly ve velikostí nosu a možná í souvislost mezi velíkostmi nosú a barvami pleti. Jaký to má ale význam pro praktickou politiku? Kladením takových otázek je možno bránít se ideologické manipulaci, ať pŕichází z jakékoliv strany. Tvrzení, že ne-Romové nemohou správné zasahovat do vécí Romské kultury je podie
