Liszka József (szerk.): Az Etnológiai Központ Évkönyve 2013 - Acta Ethnologica Danubiana 15. (Dunaszerdahely-Komárno, 2013)

A közép-európai folklorisztika időszerű kérdései c. nemzetközi konferencia előadásaiból - Uhlíková, Lucie: A cseh Tudományos Akadémia etnológiai intézete brünni osztálya etnomuzikológiai kutatásainak hagyományai és kilátásai (Összefoglalás)

kramářských písní (Špalíček). Tato skutečnost otevírá nové možnosti pro etnológii a etnomuzikologii, a také pro mezioborovou spolupráci na poli bádání o lidové duchovní písni. Zatímco období raného novověku je v českém prostředí mimořádně bohatě podloženo písňovými prameny, období konce 18.-21. století zůstává pro poznání lidové duchovní písně méně známé a místy zcela nepoznané. Tuto mezeru může pomoci naplnit etnomuzikologie, a to ve společné koncepci historického výzkumu písní a jejich proměn v různých společenských prostředích: Do chronologického řetězce písňových pramenů vstupují písemné a zvukové záznamy z ústního podání a kramářské tisky, a tak nejen pokrývají mezeru dvou až tří století, ale navazují na historické tisky a rukopisy a tak dokumentují další životopis písně v mimoliturgické sféře, v ústní tradici a v obřadních či jiných funkcích. To znamená, že v jedné společné chronologické řadě se objeví hymnografické doklady a folklorní prameny.

Mezi zápisy z ústního podání se vyskytují i doklady nezastupitelné povahy, jako jsou notované záznamy lidových duchovních písní, šířených tištěnými médii jako texty, kontrafakta písní, hudební prameny k rodokmenům nápěvových odkazů, reálná dobová znění obecné noty. Jedná se převážně o písně, které mají nějaký vztah k tištěným pramenům (část koledního repertoáru, písně poutní, legendické ad.). Tyto zápisy folklorní povahy nabývají současně hodnoty hymnografického pramene a rozšiřují bádání nejen v čase, ale také v prostoru. Právě dimenze kulturního prostoru a regionalistika, vlastní etnológii a etnomuzikologii, vnáší do mezioborového bádání o písni nový úhel pohledu. Na principu hudebních regionů je také založený dlouhodobý a systematický ediční program brněnského pracoviště Etnologického ústavu Akademie věd. Vytváří mj. zázemí pro otázky zachování starších vrstev lidového zpěvu v určitých krajích, které jsou aktuální pro etnomuzikologii i mezioborovou hymnologii (Slavický 2008, 177).

Ještě donedávna nepatřila oblast recepce duchovní písňové kultury do základního výzkumu, v hymnologii byla zařazená do druhořadé kategorie, a dodnes se místy překonává přístup, který se zaměřuje na hledání původu písně a její vývoj posuzuje jako úpadek. Nicméně empirickou cestou se ukazuje, že společný výzkum písně (z hymnologických hledisek) a reálného zpěvu téže písně z ústního podání (z etnomuzikologických hledisek) tento starý názor překonává. Kritickému zkoumání je možné podrobit názor o recepci písně směrem od kancionálového tisku k ústní tradici a zejména otázky nápěvu jako nositele tradice. Prostřednictvím kramářských tisků např. doložíme, že některé písně žily v ústním podání ještě předtím, než byly vytištěny v kancionálu (Slavický 2008, 174-175), a také dlouho po jeho literární existenci. S tím souvisí skutečnost, že jeden melodický odkaz (citovaný běžně ve formě Zpívá se jako + textový incipit) nemusí ve zpěvní praxi znamenat jeden typ melodie. Tím se zabývá etnomuzikologické studium kontrafakt (Suppan 1975, 502-522; Vetterl 1978, 123), neboť s uplatněním melodie v lidovém zpěvu podléhá tento nápěv zákonům ústního tradování, vzniká variabilita duchovni písně na několika úrovních a to vede k hledání kriterií analýzy pro srovnávání melodií. Vracíme se tak k předmětu a nezodpovězeným otázkám našich předchůdců a přejeme si program naplňovat a pokusit se posunout poznání od materiálu k obecnějším otázkám dějin lidového duchovního zpěvu.

Vznikla potřeba integrace bádání o písni, která má první výsledky na Slovensku a v českých zemích. Z metodického hlediska jde o snahu, resp. pokus překonat izolované pojetí produkce a recepce písní v čase a v prostoru, o spojení synchronních a diachronních metod bádání a také o překonání odděleného studia textů a nápěvů písní.

V posledních letech pracuje kolektiv českých badatelů na koncepci mezioborového projektu na téma Česká duchovní píseň doby baroka, její média a recepce. Vzniká ve spolupráci bohemistiky (filologie), hudební historie a etnomuzikologie. Podnětem k jeho koncipování v tomto pojetí bylo mj. první společné setkání zástupců příbuzných oborů na bádání

151