Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

/ Vávra Šrůtková Vávra Šrůtková Vávra Šrůtková Vávra Sehnout Šrůtková Vávra Sehnout - 13 Byly jsme spolu na jednom baráku. Poslední večer mi vyprávěla svůj příběh. Ona dělala někomu spojku, že? (přechází

). Nevím. Nikdy mi nic neřekla ... No ano... počkejte... toho člověka prý nějak zatkli a on prý se choval strašně zbaběle. Všechno řekl a Inku prý usvědčil... Nějaký známý vaší rodiny ... Známý? Naší rodiny? Tak něco, nevím - váš známý - - Inka o něm mluvila jako o člověku, který u vás často býval. To by - - ale ne, to není možné - - jméno neřekla? (Šrůtková si snaží vzpomenout.) Jméno! Snad ne, ale že by Šebelík... Myslím - - ano - - bylo to tak nějak ... (sebou překvapeně trhne), Šebelík? Ale - to je, to je strašné! (Poodejde k oknu, po chvilce se uklidněn vrací

.) Odpusťte, tomu člověku jsem prokázal mnoho dobrého, a nikdy jsem. netušil, že by mohl... Tak Šebelík. Ted je mi všechno jasné. (už celý opilý, pije znovu a bručí pro sebe

). Šebelík, Šebelík, dneska přivezli Sebelíka k nám na pokoj

. Takový chcípáček. A co se s ním stalo, s mizerou? Zmizel v pětačtyřicátém roce, slyšel jsem, že za revoluce zahynul. (vstává)

. Pane doktore, čtu ve vašem písmu. A vidím.