Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 14 Operační sál. Lékař. Celý v bílém. Jen proužek čela a

vočí. Sklání se. Ocel v jeho ruce otvírá hrud člověka. Lékařův mozek dává přesné rozkazy a prsty je přesně plní. Obnsžit srdce, připravit zašití, vniknou do srdeční komory, provést operaci a - - člověk bude žít. Hle, tu je ten rudý, bíle žilkovaný srdeční uzel. Vzdouvá se, vlní. A do lékařova vědomí proniká odkudsi z hlubin hlas: je to on, je, je to on. Je to jeho srdce. To se v něm vzdouvá krev zrazených obětí. Bolest a hrůza uplynulých let zachvívají tím svalem. Je plný slz, zkalených nenávistí. Strašné je držet v dlani zrádcovo srdce. Mozek ovíjí mlha, prsty se vzbouřily: zničit, zničit to srdce, a bolest zmizí se světa! Ruka se jako had sune k tomu pulsujícímu rudému uzlíku, svírá jej, prsty se zatínají a ruka drtí... Šrutková Mlčte už, vy! (Vávra sedí v křesle, bledý, s krůpějemi potu na čele.

) Marie Fuj! A jde se spát, hybaj! Kabeš Bojd, Karle, musíš na pokoj. Sehnout Počkat, stát...! Jsem, jsem špatný chlap. Třicet let jsem děsil ty vepře v lidských podobách, třicet let jsem v sobě zabíjel člověka. Sebe jsem zabil. Ale člověk, člověk zůstal. Člověk nemůže umřít. Tady je! Dejte slovo člověku! Lékař, lidé,,lékař, to je víc než povolání. To je, to je úděl, to je poslání. Lékař a umělec. Stokrát, tisíckrát zemřeli za vás, lide. Berou na sebe utrpení a bolest tisíců, aby je zdolali. Lékař a umělec hoří plamenem, který stravuje. Vy, lidé, jste dobří. Važte si takových lékařů, vědců a umělců a ctěte je. Oni dávají vlastní život, aby život

vlidí byl lepší a delší. A mně

, mně o dpus

11 e. (Zavrávorá.

) Františku! Kabeš Pojd, chlapče, půjdeš si lehnout.