Stehlík, Miloslav: Selská Láska; Q 663

D (

se snaží o klid). Co by se i im stalo, tetičko. Zdrželi se v lese pri nakládání

. (i když se zlobí, nekřičí). Co by se jim stalo i Kůň si zlomí nohu, kolo se rozsype, fůra se zvrátí na- človeka, a ty: oo by se jim stalo! Neštěstí se nás chytá jak bída psovi na kožich, ale ty: co by se jim stalo", tetičko! A steleš si klidně postel můj ty Bože. (Rozsvítí chudou žárovku.) Pročpak už steleš? Až přijedou, musíme dříví složit. Kdybys byla jela s nimi, už byste byli doma.

.. (Zarazí -se, v komůrce se jí cosi nezdá. ) (při světle nedovede lhát. Nechá stlaní a honem chce tetu vystrnadit.) Doběhnu jim naproti, tetičko. (Zhasne

.) Jestli se jim něco stalo... Nepospíchej, nepospíchej! (Zase rozsvítí

.) Najednou jsi rozpálená, jako by tě na plotnu posadil

. (Očima Aničce pronikne až do ledví. Však děvče je jak čistý obrázek na skle, neumí zalhat.) Co je? 'Tak povídej, panenko, povídej! (se nešťastně podívá do kouta). Ale... co jsem mohla dělat? (zkoprní

). Už je tam zas ten tchoř? (Pokřižuje se.) ~ů

j ty Bože, dals mi bratra! (Odhodí stolek a židli a bouchá do podlahy. Když jde o majetek, zapomene, ze je „dobrácká od kosti" a změní se v naříkavou vzteklici.)