Stehlík, Miloslav: Selská Láska; Q 663

7 Polez ven, ty tchoři; (Aničce

.) Cos měla udělat? Fepustit ho. (Buší.) Polez nebo tam vlezu i (Aničce

.) Až ti někdo vleze do postele, taky řekneš; co jsem mohla dělat, tetičko?-Cd malička te živici, ale kouska vděčnosti neuhlídám. Tebou jsme vyhráli terno, Ambojámo! (Buší

.) Poleží Pak se řekne vlastní krev. Jeden krade a druhá se na to dívá. (Buší

.) Vylezeš nebo nevylezeš? (Hýbeš nadzvedne padací poklop skrýše

.) Vylezu, Baruško, proč bych nevylez. (Poklop se pomalu odklápí, orotožo jo sice malý, ale důkladně podbitý, aby při bližším ohledání díra nodůnela,. "oidřív so vysouvá veliký, naditý baton a za ním rumšnná Hybbsova tvař.; (so hned zmocní batohu - zaúpí), nebojíš se Boha? Ne. (Klidně leze po žebříčku ven. Je to chlap, kterému se přes čtyřicet let dařilo dobře jíst, nic nedělat a mít dobrou náladu na účet druhých.) (prohlíží lup)

. Kdyby sis vzal jeden šgek, ale ty hned čtyři. A masa jak na posvícení. Přivedeš nás na žebráckou hůl

. (už. vylezl). Tak půjdeme žebrat smolu, sestřičko. Ty umíš náramne, naříkat a já*" zas pěkně vybírat.