Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

5 Hus to les Hustoles Parýzková Hustoles Parýzková chufc, Na kraj světa bych běžela, abych , přinesla, co by rád. /Sbírá své utěrky, smeták a balíček v novinovém papíře./ Copak je to platnýl - Jo, ono se řekne, semhle támhle, ale je to na světě jen • samá starost, ale největší starost, je s dorůstajícím synem. - Víte už tu novinu? Starýmu /ukáže na šéfovnu/ přijede syn. No jo - přijede. Ono se řekne. Mladéj člověk přijede a co bude dál? /Parýz ková vzdychne na souhlas./ Poslali ho do ciziny na zkušenou a teď přijede. Ale víme. dnešní mládež nemá, jak se říká, žádné solidnosti v sobě. Nejdříve je samé ejchuchu a pak přijde ouvej. Copak je to platný. Syn přijede, ale co z toho vyplývá? Starej nemá pojem, jakou starost si tím váže na krk. Na štěstí jsem tu ještě já. My mu půjdem na ruku. Na Hustolese je spolehnutí, to je marný. Každý víme svý. Právě. Však on se oblomí, o to žádný strach. A firma potřebuje pomocníka. Proto se poslal za vzděláním do ciziny. Vzdělání je síla a vědomosti jsou moc. Přejeme si, aby závod vzkvétal a nikoli, aby hynul. Proto nelitujeme nákladů na vzdělání mladého pána. Přijede z cizi-r ny, hlavu bude mít plnou učenosti a tady se dorazí. Sám ho vezmu do parády. Poučím a poradím: íSohle dělej, tohohle se varuj. A v každé pří pádnosti slyš hlasu staršího. Hustoles vždycky dobře poradí. Go je plátno vzdělání bez zkušenosti. A tu on mít nemůže - ale tu má Hustoles. Mládí je mládí, nedá si říci - ale jen počkej, ty poznáš Hustolesovu ruku. /se připravila k odchodu/, lak už musím. Spánembohem. /Odejde vlevo./ 1