Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

Hustoles Jarmile Hustoles Jarmila Hustoles Jarmila Hustoles Julínek Julínek 6 Sbohem. /Přitáhne si židli ke kamnům, usadí se, natáhne nohy, zapálí si dýmku a něco si bručí./ /vejde zleva/. Dobré jitro. /jen milostivě přikývne/. Dobré jitro. Vyspala se, Jarmilko? Děkuji, pane Hustolesi. /Odloží plášť a posadí se k psacímu stroji./ So rád slyším. Spaní je poloviční jídlo. /Jde ke kamnům a přikládá./ /vyjme z kabelky zrcátko, prohlédne si pečlivě zuby a vyholené obočí. Přimaluje si tváře a napudruje se./ /protáhne se v kříži/. Noci se nám dlouží, den se krátí... ááá, inu, sakramentskéj život. - Teplíčko je tu jako v ráji. lak to mám rád. Pustíme ho taky trochu k panu šéfovi. /Jde ke dveřím v přehradě a otevře je. Cestou pozoruje Jarmilu a vrtí nespokojeně hlavou./ /tlusťoučký, v kožichu s ohrnutým límcem, pod nímž vězí vlněná šála, s vysokou bera- / nicí z persiánu, v galoších, s deštníkem v ruce, vejde. Stane, sundá zamžené brýle a čistí je. Svraští nos/. Je tu jako v udí mě. /Hus toles lhostejně zadýmá/. /odloží deštník, roztáhne ho a přistoupí k teploměru/. Jaká nesnesitelná temperatura. Tady se ukládá o mé zdraví. /Uloží své svriky do skříně./