Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

4 Hustoles V Parýzková Hustolee Parýzková Hustoles Parýzková Hustoles Parýzková Jdou, ale na nás přece jen trochu rychle. Musím už jednou udělat pořádek. My držíme zimní Sas, rozumíme. Hodiny se pošinou o hodinu později a všichni budeme mít radost, že jsme přišli včas! /Posunul ručičku o hodinu zpět./ No ne? Pro mne. /Přikládá./ Raději víc přiložím, dělá se nám zimní čas. /poklízí/. Tomuhle říkáte zima, paní? Kdybyste ležela v roce sedmnáctým v zákopech poblíže města Baranoviči, pak byste mohla říct s dobrým svědomími já vím, co je to zima. Ale vy nevíte, co vojna obnáší, tak raději mlčte! Náhodou vím, co je to vojna. Však mě dost vytrestala. Vás? Můj přišel z vojny, ruce v kapsách, na práci nebyl k mluvení, jenom kamarádšofty vedl a ty ho měly k pěknéjm věcem. Když jsem ho jako napomínala, aby koukal makat, že to k ničemu nevede, tak spustili Ženská, víš ty, co vojna obnáší? Náhodou jsem starej válečník. Trpěl jsem za Rakouska nebo ne? Trpěl, povídám, - Tak vidíš, mlč a dej mi svátek, od ženský si nenechám vykládat Inu, měl svou pravdu. /po chvíli zadumání/. Potom v něm chytla kořalka, a to ho,„chudáka, sebralo. Jako dnes ho vidím, jak leží na smrtelný posteli, ty jeho ručičky zlatý, co nechtěly dělat, zkříženy na prsou... Ještě mi tak povídá: Kristinko, já bych měl chut... hádej na co... Nač bys měl cinrfc? Já na to. Ale to on už mi neřekl... /Utře si oči./ Tak mi odešel a já se nedověděla, nač měl