Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

v 25 Storkán Ale to on jen... Jiří /si nevšimne Štorkána/. Já do vás vjedu. Naučím vás bázni. Stůjte rovně, když 8 vámi mluvím. Huatoles /se napřímí/. Já, prosím, vím co to je... Jiří Ticho. Mluvte, až budete tázán. A te& ven. At vás už nevidím. /Hustole8 všecek říčný vypadne z kanceláře./ Storkán Ale, Jiří... Jiří Pokračujme. /Usedne, nasadí brýle a prohlíží se Storkánem listiny./ Hustoles v To není člověk, to je nemlich jak ten zuřivéj tygr. /Utírá si pot s čela./ Já tam vstoupím jakoby nic, chci si s ním promluvit od srdce k srdci, jak se máte, co děláte a on zatím... /Náhle s rozkoší./ Ten zařval. Jak ten umí řvát, to se tak lehko nenajde. Hlas má jako zvon. Jako náš hejtman Sálingr. Ten taky... Začne tak tichounce, jakoby nic, a najednou... Nemlich tak mi vynadal dne sedmého října v roce šestnáctém v zákopech poblíže města Kovelu. Uf! /Otřese se./ Jsem z toho celej amrtelnej. - Safra, hodiny. To by byl fofr. /Posune hodiny o hodinu vpřed./ Panečku, tečí. je po zimním čase. Jiří A doklad? Storkán Ten bude mít účetní. /Jde do kanceláře./ Pane Julínku, máte odpověú od firmy Paleček a spol? Julínek Hned, pane šéfe. Storkán /se podívá na hodiny a vzpomene si/. A co je to tady s těmi hodinami?