Dr. Zoltvány Irén: A Pannonhalmi Főapátsági Főiskola évkönyve az 1910-1911-iki tanévre
suppeditatur, additamentum ad prioréin et legitimam suppeditationem (S), instructio (W.) subministratio (V.) Scà uàarjç àcpfjç xijç ejzr/oprjyiaç Eph. 4, 16; v. ö. e jelentésre Col. 2, 19; Scà xrjç ùjawv Seyjaewç xai è'mxopïjyiaç Phil. 1, 19. xaxâxptaiç condemnatio (W) damnatio (S, V) si- yàp r) Siaxovia XTJÇ; xaxaxpiaewç So^a, 7toXX(p [lâXXov xccptaaeóet rj 5:axovia x^ç SixaiaùvTjç èv Só^ II. Cor. 3, 9; où npôç xaxáxpiaiv Xéyco u. o. 7, 3. Apud profanos non obvenit (G). — 7i;póxpi[ia praeiudicium, praerogativa (S.), praeiudicium (W, V.) Iva xaöxa cpuXâ^ç ywpcç upoxpijxaxo; I. Tim. 5, 21. — Tcpoçxapxéprjatç assidua et toleráns in aliqua re perseverantia, quum se. nullae aerumnae nec labores nos a re aliqua avellere possunt (S.) perseverantia (W) instantia (V.) aypuTivoûvxEç èv uxor] Ttpoçxapxeprjasc. Eph. 6.18. Praeterea non habetur (G.); Ttpoçxapxepéw Polybiosnális. — ScaTvapaxpcß^ praeposterastudiaet exereitationes; quum tempus praepostere conteritur s. collocatur in aliqua re (S.) mutua contentio (W) conflictatio (V.) Sca^apaxpißa: Sce^^app.évwv àvfrpœraov I. Tim. 6, 5. írják uapaoiaxpißac-nak is. Praeterea non obvia (G.) TCapaxpißyj Polybiosnál is. — repôç/uaiç affusio (S. W.) effusio (Y.) raaxsc nsnoírjxsL xo rudoya xai XYJV 7rpÓQ(t>aov aqjiaxoç Zsid. 11, 28. Krisztusra vonatkozik. — aujjLcpwvrjacç, vocis concentus, consensus, (W.) conventio (V.). Tic Se aupupciwjatç Xptaxoö izpbç BeXcap ; II. Cor. 6, 15. ; cpwvrjaiç-t Pollux is megemlíti. — auvacxjjiàXwxoç, una captivus, vinculorum socius (W.) concaptivus (V.) àaTcaÇsxat 6{xàç 'Apiaxapyoç Ó auvacyjxàXwxôç |JLOU Col. 4, 10; àaTïàÇsxac ce 'ETiacppàç, ó auvacyjxàXwxôç |jt,ou Philem. 23 ; aaTtaasafrs 'AvSpóvtxov xac 'Iouviav, XOÎJÇ auyyzveïç [xou xac auvaiyp.aXwxouç |j.ou Rom. 16,7. — au|x[j,t[i,r]xyjç, imitator (W. V.) ou[i[j.cp}xac jjlou yivsatte, aoeXcpot Phil. 3, 17. Praeterea non exstat (G.) — auÇTjxyjxTjç conquisitor (V.), disputator (W. o cuÇr}X7jç-t ír, a mi valószínűleg sajtóhiba, mert egyrészt a képzés sem helyes, másrészt pedig ily formában más szótárak nem említik. Az idézte helyen is auÇyjxrjxVjç található), rcoö au£y)X7}X7]ç xoO aûwvoç xoóxou I. Cor. 1, 20. b) melléknevek: a|j.£xavôr]xoç, qui nullám mentis mutationem (emendationem) admittit (W.) inpoenitens (V.) ; dogmatikus kifejezés : jelenti a bűneiben megátalkodott, bűnbánatot tartani nem akaró emberi szivet; xaxà 5s xrjv axXrjpóxrjxá aou xa: ájj,£xavÓ7jxov xapScav ibjaaupiÇecç asauxq) ópyyjv èv ^[xépa ôpyfjç Rom. 2, 5. Pál itt cselekvő jelentésben használja, a császárkorban azonban többször passzív jelentésben található. Cselekvő jelentésben, de nem gáncsoló, korholó értelemben fordul elő Ephikt. Diss. fr. 25, Here, papyr. 1003. 1— àvEuacayuvxoç, qui pudore affici non potest (W.) inconfusibilis (V.) artoúSaaov ceauxov Sóxt[xov Tcapaaxfjaac xw •9-E(p, épyáxrjv avETtacayuvxov II. Tim. 2, 15. Graecis inusitatum (G.) — Nägeli i. m. 45. 1.