Simon Attila et al.: Revolúcia v susedstve. Maďaraská revolúcia v roku 1956 a Slovensko (Somorja-Pozsony, 2017)
VI. Jiři Bílek: Reakce československé aramády na povstáni v Maďarsku na podzim 1956
92 Jifí Bílek Ďalší faktory byly vojenské či armádni. Pŕedevším žádný z plánú k zabezpečení poŕádku a státních hranie s využitím vyčlenéných jednotek armády j ako posilových prostŕedkú vôjsk Ministerstva vnitra, které byly zpracovány na základé zkušeností s nasazením armády pri ménové reforme v Československu v roce 1953, nepočítal s možností nebezpečí hrozícího z území spojeneckého štátu. Společná hranice s Madárskem méŕila 679 km, navíc na jihu Slovenska po celé jejich délce žila početná maďarská menšina. Sama armáda se nacházela ve složité situaci. Vedie zmén v nejvyšším velení, kdy v dubnu 1956 nahradil odvolaného ministra národní obrany Alexeje Čepičku genplk. Bohumír Lomský a noví lidé nastoupili také do dalších velitelských a štábních funkcí, procházela vojska rozsáhlými organizačními a dislokačními zménami, pŕedevším pŕechodem ze sborového systému na divízni. Na podzim 1956 nebyly napinény ani mírové počty a rada útvarú a jednotek byla na snížených počtech nebo rámcových. Mohi za to nedostatek brancú z mimoŕádné slabých odvodních ročníkú a také „politické“ redukování počtú vojákú podie sovétského vzoru jako doklad „mírových úmyslu“ Varšavské smlouvy vytvorené v kvétnu 1955. Jestliže k tomuto datu méla mírová čs. armáda 243 606 mužú, potom na podzim 1956 šlo o zhruba 167 000 osob - a to ješté v dobé nepokojú v Polsku bylo 34 000 vojákú základní služby pŕidrženo na cvičení do konce roku 1956. Protože již od roku 1945 - a zejména na počátku padesátých let - byl pri výstavbé čs. armády kladen dúraz na obranu západní části a pŕedevším hranice s pozdéjší Spolkovou republikou Némecko, byla vétšina vôjsk dislokována na území Čech, pŕedevším v jejich jihozápadních oblastech. Území štátu bylo rozdéleno na dva vojenské okruhy, první zahrnoval Čechy a vétšinu Moravy, druhý Slovensko a jih a východ Moravy. Na území Slovenska byly ze svazkú dislokovány pouze 4. a 18. strelecká divize spolu s okruhovými útvary - jednalo se o zhruba 8 000 mužú, tj. necelých 5 procent z celkových počtú armády. Odchod sovétských vôjsk z Rakouska v roce 1955 nastolil pred armádu další úkol - zajistit i ochranu této hranice dlouhé 570 km. Československé politické vedení odmítlo opakované požadavky SSSR umístit na území ČSR nékolik svazkú Sovétské armády a snažilo se udržet čs. armádu na Generálním štábem Sovétské armády požadovaných počtech a štruktúre - i za cenu dalšího oslabování vôjsk na území Slovenska.3 Tento zhruba načrtnutý výchozí stav do značné míry limitoval opatrení, jež velení armády prijímalo vzhledem k vývoji situace v Maďarsku a vynútil si rovnéž radu zmén a nékdy i improvizací. 3 Blíže ke stavu čs. armády na podzim 1956 viz: BÍLEK, Jiŕí et. al. Historie československé armády 7. Československá lidová armáda v koaličních väzbách Varšavské smlouvy. Kvéten 1955 - srpen 1968. Praha : Ministerstvo obrany České republiky, 2008. Viz též Príloha 1.
