Sándor Eleonóra (szerk.): Fórum spoločenskovedná revue 2010 (Somorja, 2010)

Štúdie

Národnostný štatút z roku 1938 a maďarská menšina 113

podání na soud, vydávají se v nich vyhlášky, deje se označení úradú a dopisuje se obcím téhož jazyka. V oboru samosprávy /§ 3/ mohou obce, zastupitelské sbory a verejné korporace jazyky ty ustanoviti si vlastním usnesením za jednací jazyky.

Práva zaručená témto jazykúm mají platiti výslovné jen pro štátni občany, nikoli také pro cizince. Smlouva Saint-Germainská zaručuje jazyková práva také jen státním občanum československým.

Jazyková kvalifikace soudnľch okrešú, která zakládá zmĺnéná práva podie § 2, snižuje se z dosavadních 20% na 15% príslušníkú dotyčného jazyka. To bude míti za následek, že k dosavadním okresum s kvalifikovanou jazykovou menšinou pFibude dalších 10 okresu s nemeckým obyvatelstvem, 1 s obyvatelstvem maďarským a 1 s obyvatelstvem ruským. Úhrnem bude 156 kvalifikovaných soudních okresu s obyvatelstvem nemeckým, 24 s obyvatelstvem maďarským, 3 a polským a 6 s ruským /na Slovensku/.

Místo dosavadního dvojjazyčného vyrizování v jazyku státním a menšinovém zavádí se pronikavou mérou vyrizování jednojazyčné v jazycích jiných národností už v okresích od 15%. Dosud bylo jednojazyčné vyrizování prípustné jen v soudních okresích s 2/3 kvalifikací /66,33%/, a to jen u lokálních soudú a úradu, jejichž obvod nepresahoval jeden soudní okres, takže na pF. okresní úrady neb okresní finanční Feditelství, jejichž obvod zaujímá víc než jeden soudní okres, toho účastný nebyly. Soudy a úrady II.stolice /na pr. krajské soudy, zemské úrady, zem,fin. Feditelství/ mohly vydávati jednojazyčné vyŕízení jen v záležitostech, které k nim ze zmĺnšných soudních okresu došlý v ceste instanční, nikoli ve vécech, v nichž rozhodovaly samy v I.stolici. Tato obmezení nynľ padají. Zrušuje se také výhrada dvojjazyčnosti pri knihovních zápisech, ač výhrada ta byla odúvodnéna publicitou pozemkových knih. Nad to, co uvedeno, jednojazyčné vyrizování se zavádí ne pouze jako fakultatívni, jaké jím dosud bylo, nýbržjako povinné. Dvoujazyčné vyrizování zústává v platnosti jen u soudú, úradú a orgánú, jejichž púsobnost se vztahuje na obvod celého štátu, a pak pri úŕedních aktech zvláštni povahy u soudú, úradú a orgánú nižších.

Do 2. bodu odstavce 2 vkládá osnova dodatek, kterého tam dosud nebylo: „anebo múže-li z okolností na tuto príslušnost souditi“. Účelem téchto slov je obmeziti počet pnpadú, kdy se strane nedostane hned vyŕízení v jazyku, na který má nárok - ponévadž její príslušnost k určité národnosti nebyla známa - na nejmenší míru a odstraniti príčinu ke stížnostem.

Povinnost verejného žalobce užívati v trestním Fízení jazyku jiných než československého rozširuje se tak, že ne pouze obžalobu proti pFíslušníku jiné národnosti bude povinen vznésti /jen/ v jeho jazyku, nýbrž i jiná podání, která se mu dodávají, na pF. odvoláni, zmateční stížnost a j.

Zavádí se dopisování soudú, úradú, orgánú, ústavú a podnikú republiky obcím s jiným jednacím jazykem než československým v jejich jazyku. Dosud se dopisovalo takým obcím jen v jazyku státním, ponévadž jazyková práva príslušela jen stranám, nikoli obcím jako úFadúm. Tento právni stav se nyní mení. Bude se dopisovati zásadné jednojazyčné v jazyku obce, a jen výjimečné v pFípadech zvláštních v zákone naznačených dvojjazyčné také s textem v jazyku státním. Požadavek týkající se korespondence splňuje se tu ješté ve vétšľm rozsahu než bylo žádáno. Požadavek znél púvodné, aby v textu v jazyku státním byl pFipojen preklad. Místo toho dostává