Simon Attila: Egy rövid esztendő krónikája. A szlovákiai magyarok 1938-ban - Nostra Tempora 18. (Somorja, 2010)
Függelék
Függelék 289 pűsobnost se vztahuje na obvod celého štátu, a pak pri úŕedních aktech zvláštni povahy u soudű, úŕadú a orgánú nižších. Do 2. bodu odstavce 2 vkládá osnova dodatek, kterého tam dosud nebylo; „anebo múže-li z okolností na tuto príslušnost souditi”. Učelem téchto slov je obraziti počet pŕípadú, kdy se strané nedostane hned vyŕízení v jazyku, na který má nárok - ponévadž její príslušnost k určité národnosti nebyla známa - na nejmenší mini odstraniti príčinu ke stížnostem. Povinnost verejného žalobce užívati v trestním ŕízení jazyku jiných než československého rozširuje se tak, že ne pouze obžalobu proti príslušníku jiné národnosti bude povinen vznést /jen/ v jeho jazyku, nýbrž i jiná podání, která se mu dodávají, na pŕ. odvoláni, zmateční stížnost aj-Zavádí se dopisování soudú, úŕadú, orgánú, ústavú a podnikú republiky obcí s jiným jednacím jazykem než československým v jejich jazyku. Dosud se dopisovalo takým obcímjen v jazyku státním, ponévadž jazyková práva príslušela jen stranám, nikoli obcím jako úŕadúm. Tento právni stav se nyní mení. Bude se dopisovati zásadné jednojazyčné v jazyku obce, a jen výjimečné v pŕípadech zvláštních v zákoné naznačených dvojjazyčné také s textem v jazyku státním. Požadavek týkající se korespondence splňuje se tu ješté ve vétšim rozsahu než bylo žádáno. Požadavek znél povodné, aby v textu v jazyku státním byl pŕipojen preklad. Místo toho dostává se obcím korespondence jednojazyčné v jejich jazyku a to jako prívodní znení, nikoli pouhý preklad.. Štátni ústavy a podniky - mezi nimiž zaujímají hlavní místo štátni dráhy a pošty - podrobují se v osnové pŕedpisúm o úŕadování v jazycích jiných národností, jaké platí pro soudy, úrady a orgány štátni, presto že ustanovení čl. 7 smlouvy Saint-Germainské, „aby pŕíslušníkúm jiného jazyka než československého byla poskytnutá pŕiméŕená možnost užívati pred soudy svého jazyka”, nevztahuje se na štátni podniky a ústavy. Krómé toho osnova nejen že staví štátni podniky a ústavy co do povinnosti k jazykúm jiným národnosti na roveň soudúm, úŕadúm a organúm, nýbrž pŕipouští nad to ješté jazyky ty i v jiných pŕípadech, když toho žádá žŕétel na potrebu provozu zvlášté po stránce odborné a obchodní. Úprava tato znamená úplný prevrat dosavadního právního stavu, neboť tam, kde dosud nebylo žádného práva - a podie cit. článku 7 smlouvy Saint - Germainské býti nemuselo - poskytuje se nyní víc, než platí pro soudy i úrady, a orgány. Ustanovení osnovy, že pri použití jazyka československého spolu s jiným jazykem bude jazyk štátni vždy na prvním místé, je odúvodneno krómé toho, že jde o jazyk štátni, oficielní, prostou skutečností, že k jazyku československému pŕísluší 66,91% obyvatelstva štátu, k jazyku nemeckému 22,32%, k jazyku maďarskému 4,78%, k jazyku ruskému /maloruskému/ 3,79% a k jazyku polskému 0.57%. Samosprávným úŕadúm, zastupitelským sborúm a verejným korporacím pŕiznává sa nyní primo v ústavním zákoné právo ustanoviti si jednací jazyk. Dosud bylo právo to pŕiznáno vládním naŕízením jazykovým č. 17/1926 Sb.z. a n., a to jen úŕadúm místní samosprávy a nékterým verejným korporacím. Nejde arciť o neobmezené sebeurčovací právo jazykové, které podie skúsenosti vedlo ke zvúli a ohrožovalo spoŕádané úŕadování. V dúvodové správé k jazykovému zákonu z roku 1920 bylo podrobné vyloženo, z jakých dúvodú není možno poskytnouti neobmezené sebeurčení ve vécech jazykových. Dúvody ty trvají dosud. Osnova však obmezení podstatne uvolňuje. Na pŕ.: Nebude nemožno, aby obec, která nemá ani 20% obyvatelstva jiného jazyka, ustanovila si svým usnesením za jednací jazyk také tento jiný jazyk, prípadné alespoň pro nékteré úkony; obcím, ve kterých je aspoň 20% obyvatelstva jiné národnosti než československé, ukládá se primo v zákoné povinnost vydávati vyŕízení i v tomto jazyku, kdežto dosud to bylo jen privilégiom pro jazyk československý; jednostranné výsady jazyka
