Simon Attila: Egy rövid esztendő krónikája. A szlovákiai magyarok 1938-ban - Nostra Tempora 18. (Somorja, 2010)

Függelék

288 Függelék

III.

Obsah osnovy jazykového zákona.

Jazykový zákon upravuje užívání jazykű u soudú, úŕadú, orgánü, ústavü a podniká republiky, t.j.státních a u úradu samosprávnych, zastupitelských sborû a verejných korporací ve štáte. Netýká se užívání jazykú ve stycích soukromých a obchodních, ve včcech náboženství, v tiskú a verejných shromáždéních lidu. V této sfére je ustanoveno /§ 128, odstavec 3 a 4 úst.list./, že štátni občané republiky mohou užívati volnč kteréhokoliv jazyka.

Ustanovení státního oficielního jazyka zakládá se na čl. 7 smlouvy Saint-Germainské, kterým to bylo Československu dáno na vúli. Hlavní funkce jazyka státního vypočítává § 1, odstavec 8 zákona. K tomu pristupuje, že jest také jazykem, jehož užívají predseda a ostatní pŕedstavitelé snčmovních funkcí jakož i vláda vjednání Národního shromáždéní /§ 49 jednacích ŕádú poslanecké snëmovny a senátu Národního shromáždéní, zákony z 15. IV. 1930, č. 325 a 326 Sb.z. a n./ a že jest jazykem, v némž se vyhlašují zákony a naŕízení /§ 3 zákona ze dne 15.III. 1919> č. 139 Sb.z, a n. ve znéní zákona ze dne 20.XII. 1921, c. 500 Sb. z. a n./.

Pokud jde o ostatní národnosti ve štáte a jejich jazyky, odstraňuje osnova označení „národní, menšiny”, „jazykové menšiny”, „jazyk menšinový” a pod., tŕebaže smlouva Saint- Germainská je tak nazývá. Jde o jazyky: némecký, ruský /maloruský/ ... tento jen mimo Podkarpatskou Rus /prakticky na Slovensku/, neboť na autonomním území Podkarpa/tské Rusi má tento jazyk postavení zvláštni, obdobné jazyku státnímu /srov. § 6. odst. 2/ - dále jazyk maďarský a polský. Uvedené jazyky jsou také úŕedními, neboť, soudy, úrady, orgány, ústavy a podniky republiky, a to ve všech instancích, v nich za podmínek §u 2 úfaduji, t.j. pŕijímají v nich podání, vydávají v nich vyŕízení, projednávají v nich se stranami, verejný žalobce vznáší v nich obžalobu a jiná podání na soud, vydávají se v nich vyhlášky, deje se označení úŕadú a dopisuje se obcím téhož jazyka. V oboru samosprávy /§ 3/ mohou obce, zastupitelské sbory a verejné korporace jazyky ty ustanoviti si vlastním usnesením za jednací jazyky.

Práva zaručená témto jazykúm mají platiti výslovné jen pro štátni občany, nikoli také pro cizince. Smlouva Saint-Germainská zaručuje jazyková práva také jen státním občanúm československým.

Jazyková kvalifikace soudních okrešú, která zakládá zmĺnéná práva podie § 2, snižuje se z dosavadních 20% na 10% príslušníka dotyčného jazyka. To bude míti za následek, že k dosavadním okresúm s kvalifikovanou jazykovou menšinou pŕibude dalších 10 okrešú s némeckým obyvatelstvem, 1 s obyvatelstvem maďarským a 1 s obyvatelstvem ruským. Uhrnem bude 156 kvalifikovaných soudních okrešú s obyvatelstvem némeckým, 24 s obyvatelstvem maďarským, 3 a polským a 6 s ruským /na Slovensku/.

Místo dosavadního dvojjazyčného vyŕizování v jazyku státním a menšinovém zavádí se prenikavou mérou vyŕizování jednojazyčné v jazycích jiných národností už v okresích od 15%. Dosud bylo jednojazyčné vyŕizování prípustné jen v soudních okresích s 2/3 kvalifikací /66,33%/, a to jen u lokálních soudú a úradú, jejichž obvod nepresahoval jeden soudní okres, takže na pŕ. okresní úrady neb okresní finanční ŕeditelství, jejichž obvod zaujímá víc než jeden soudní okres, toho účastný nebyly. Soudy a úrady II.stolice /na pŕ. krajské soudy, zemské úrady, zem,fin. ŕeditelství/ mohly vydávati jednojazyčné vyŕízení jen v záležitostech, které k nim ze zmĺnčných soudních okrešú došlý v cesté instanční, nikoli ve vécech, v nichž rozhodovaly samy v I.stolici. Tato obmezení nyní padajú Zrušuje se také výhrada dvojjazyčnosti pri knihovních zápisech, ač výhrada ta byla odúvodnéna publicitou pozemkových knih. Nad to, co uvedeno, jednojazyčné vyŕizování se zavádí ne pouze jako fakultatívni, jaké jím dosud bylo, nýbrž jako povinné. Dvoujazyčné vyŕizování zústává v platnosti jen u soudú, úŕadú a orgánú, jejichž