Hulkó Gábor: Oprávnenie k živnostenskému podnikaniu v Slovenskej republike - Nostra Tempora 11. (Somorja-Dunaszerdahely, 2005)
Čast' II.
24 Vymedzenie živnostenského podnikania Z pohľadu praxe je tento stav nežiaduci preto, lebo znižuje právnu istotu, ktorá by mala byť prvoradou zásadou každého právneho štátu. Súčasná prax živnostenských úradov je taká, že kategorizáciu živností volných uskutočňujú na základe zoznamov OKEČ, ktoré nie sú právnymi normami ani publikované a verejne prístupné - ako by to bolo možné očakávať pri práci živnostenských úradov. Napriek tomu používanie týchto zoznamov je nutné, pretože predchádzajú isté neriešiteľné situácie z pohľadu živnostenských úradov30. Napriek tomu je potrebné vysloviť jednoznačný názor o potrebe legislatívneho riešenia tohto problému. Dobrým príkladom pritom môže byť česká právna úprava, ktorá v § 73a ods. 1 českého živnostenského zákona splnomocnila vládu ČR k vydaniu vládneho nariadenia č. 140/2000 Sb., ktorým sa stanovuje zoz-30 „Nie proto - teoreticky vzato - nebráni podnikatelúm ohlásit napf. všechny existující živnosti volné, s poukážem na § 6 a § 7 slovenského živnostenského zákona. Živnostenské oprávnení k provozování všech existujících živností volných by tak vzniklo pouhým ohlásením. Je zrejmé, že takové jednání je společensky nežádoucľ, živnostenský úrad však tomu nemuže účinné zabránit. Samotná forma, v jaké se živnostenský list vydá v pŕľpadé takového ohlásení, je již problém živnostenského úradu, nikoliv podnikatele. Živnostenský úrad muže takové ohlásení zamľtnout pouze poukážem na to, že na jednom živnostenském listu muže být uvedená pouze jediná živnost, a tak náklady na poŕízenľ takového podnikatelského oprávnéní by vyrostly exponenciálni rýchlostí. Takové ŕešeníje však sporné, neboťje bežné uvádéní i vice živností volných na jediném živnostenském listé. Ďalší téžko ŕešitelný problém praxe se vynoril současné s novelami pŕedpisú o sociálnľm zabezpečení. Podie nich muže žádat o podporu v nezamestnanosti jen ten, kdo aktivné hledá práci. Tato skutečnost se prokazuje osvédčenľm vydaným podnikatelem, u néhož nezaméstnaný práci hledal, nieméné ji nedostal, s poukážem na napf. kvalifikaci resp. nekvalifikaci nezamestnaného. Nékolik podnikatelú na Slovensku hned „na druhý den“ ohlásilo volnou živnost s pfedmétem činnosti „Vydávanípotvrzenínezamestnaným“, pričemž jejich činnost spočívala ve vydávání potvrzení za úplatek, že nezamestnaného zaméstnat nemohou. Zabránit takovému „podnikaní" z pohledu živnostenských úradu Ize pouze s poukážem na § 3 odst. 3 slovenského živnostenského zákona, který ŕíká, že „živnosťou nie je ani činnosť, ktorá svojou povahou spĺňa znaky živnosti, ale je v rozpore s dobrými mravmi". Otázkou však zústává, zda se tato činnost skutečné pfičí dobrým mravúm." Hulkó, G.: Má český živnostník méné volnosti než slovenský?, Právni rádce 12/2004, str 24.
