Liszka József (szerk.): Az Etnológiai Központ Évkönyve 2013 - Acta Ethnologica Danubiana 15. (Dunaszerdahely-Komárno, 2013)
A közép-európai folklorisztika időszerű kérdései c. nemzetközi konferencia előadásaiból - Uhlíková, Lucie: A cseh Tudományos Akadémia etnológiai intézete brünni osztálya etnomuzikológiai kutatásainak hagyományai és kilátásai (Összefoglalás)
Acta Ethnologica Danubianu 15 (2013), Komárom-Komárno Etnomuzikologie, slavistika a mezioborová hymnologie K možnostem integrovaného bádání o lidové písni z české a středoevropské perspektivy* Věra Frolcová Bádání o lidové písni nabízí v 21. století více pojetí a metod. Jednou z možností, která vyplývá z pramenů hudební povahy v českém a středoevropském prostředí, je studium obřadního folklóru a lidové duchovní písně v historických, funkčních, tvarových a kulturně prostorových souvislostech. Podněty k tomu nacházíme v počátcích i v dalších dějinách českého bádání o lidové písni a kultuře (Hostinský 1961, 309-310, 323; Tomeš 1976, 357; Kouba 2007, 481). Zatímco světské písni je z uvedených hledisek věnována pozornost, podíl lidové duchovní písně na vývoji obřadní kultury (včetně vztahů světského a duchovního zpěvu) téměř není znám. Do tohoto procesu, spojeného s kalendářním a rodinným cyklem, vstupují společně ústní tradice a obyčej, písemnictví, kancionály, kramářské tisky, rukopisné zpěvníky, a předmětem studia se stávaji otázky dlouhodobého tradování lidových duchovních písní mezi ústní a literární tradicí. Některé písňové typy se vyskytují v české kultuře, a některé národní rámec přesahují. Hudebně historické studium lidových duchovních písní náleží především hymnologii, ale v uvedeném pojetí výzkumu se může podílet etnomuzikologie, a pro určitou vrstvu písní se ukazuje potřeba spolupráce tři oborů (slavistiky, etnomuzikologie a hymnologie). Navic je to pojetí, které může otevřít nový rámec komparatistiky: vedle doposud rozvíjených regionální, národní a slavistické také koncepci středoevropskou, tj. srovnávací studium písňového příbuzenství středoevropských národů křesťanského Západu, přecházející přes jazykové hranice. Tato možnost vzniká prostřednictvím společného kalendáře hlavních liturgických svátků západních křesťanů spojeného se zpěvem z kancionálů, obřadů koledování, u katolíků navic prostřednictvím mariánského kultu a poutí, které nesou šíření některých společných písňových vzorů a lidového zpěvu. Naznačený směr studia je součástí etnologické koncepce studia dvojího kulturního proudu v kultuře lidu s historickým zaměřením (Frolec 1983, 229), a může také přispívat etnomuzikologickému programu studia lidové hudební kultury středni Evropy (Elschek 2002, 17). Přestože tedy vycházíme ze 100 a více let starého pojetí lidové písně v duchu Otakara Hostinského (1961, 309-311, 323), a studujeme převážně předmět konzervativní povahy, má tento směr bádání perspektivu: obsahuje současnost (současnou dokumentaci zpěvu) jako článek historie a přináší jednu z nových možností vývoje metodiky srovnávacího studia a mezioborové spolupráce. Z terminologického hlediska se v české odborné literatuře vyrovnáváme se dvěma pojmy různého stáří a původu (hudební folkloristika a etnomuzikologie) a jejich vztahem, který má * Studie vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: 68378076. 149
