Liszka József (szerk.): Az Etnológiai Központ Évkönyve 2013 - Acta Ethnologica Danubiana 15. (Dunaszerdahely-Komárno, 2013)

A közép-európai folklorisztika időszerű kérdései c. nemzetközi konferencia előadásaiból - Uhlíková, Lucie: A cseh Tudományos Akadémia etnológiai intézete brünni osztálya etnomuzikológiai kutatásainak hagyományai és kilátásai (Összefoglalás)

svůj vývoj (Holý 1988, 778-781; Toncrová 2003, 38). Zcela jednotný názor dosud mezi badateli není; převládá alespoň tendence, že se tyto obory již nevymezují s ohledem na evropské a mimoevropské hudební kultury. Vycházíme ze současného stavu a opíráme se o publikovaná vymezení pojmů z poslední doby (Fukač-Vysloužil-Toncrová 1997, 201; Tyllner 2007, 200-202). Podle nich směr bádání, který se pokusíme popsat, vychází z hudebně folkloristických výzkumů a rozborů na poli české lidové písně (Vetterl 1962). Jako pramen a metoda vstupuje do dalších vztahů se slavistickými a hudebně historickými doklady. Vzhledem k mezioborovému předmětu studia a jeho komparačnímu poli (píseň lidová a umělá, píseň česká a jiných evropských národů) používáme širší pojem etnomuzikologie.

Spojení etnomuzikologie, slavistiky a hymnologie jako program výzkumu písňové kultury patrně nebyl prozatím publikován. Součinnost dvou jmenovaných oborů - etnomuzikologie a hymnologie - je však stará myšlenka, kterou se v české vědě zabývali etnomuzikologové Otakar Hostinský (1892) a také Karel Vetterl (1978), kterému šlo o historický výzkum lidové písně. Zaměřil se na otázky tvaru a stáří lidových nápěvů, jejich přežívání a na kritické posuzování genetických vztahů písní. Příbuzenstvi melodii světských a duchovních písní včetně maďarsko-českých vztahů se věnoval maďarský etnomuzikolog György Szomjas-Schiffert (1986). Teoreticky a programově se ke spojení hymnologie a etnomuzikologie vyjádřili zejména německý badatel Wolfgang Suppan (1975), polský vědec Boleslaw Bartkowski (1987), který na univerzitě v Lublinu vybudoval katedru etnomuzikologie a hymnologie, z mladší generace slovenský hudební historik Peter Ruščin (1999). Také současná česká spolupráce jmenovaných oborů není ideou, ale vychází z empirie: je výsledkem bádání o písni, pojaté jako celek textu a nápěvu, a to v hudebním prostředí křesťanského Západu. To je kulturní prostor bohatého raně novověkého vývoje lidové duchovní písně v národních jazycích, a také kulturní prostor, kde se v určité fázi překrývá vývoj světské a duchovní písně a vytváří podmínky pro vznik specifického písňového příbuzenství jak na půdě hymnografíe (tradice písní v kancionálech), tak také ve sféře ústni tradice. Etnomuzikologie může tento jev zkoumat jako český, západoslovanský nebo středoevropský fenomén.

Cílem příspěvku je otevřít tuto problematiku jako program etnomuzikologického a mezioborového bádání, který vycházi z individuálních zkušeností i z týmové spolupráce. První kroky naznačují značné rezervy bádání o písni v této oblasti.

Etnomuzikologie a mezioborová hymnologie

Aktuální vztahy oborů vyplynuly na půdě české a slovenské akademie věd z více podnětů a směr bádání, pracovně nazvaný mezioborová hymnologie (Slavický 2008, 177), formují a reprezentují zejména hudební historikové Peter Ruščin, Hana Urbancová a Tomáš Slavický. První zdroje spolupráce vzešly a spočívají v oblasti pramenů. Etnológie a etnomuzikologie přinášejí pojetí terénního výzkumu jako součásti historické heuristiky a tedy výsledky dokumentace živého zpěvu v terénu, a to převážně ve formě rukopisných zápisů, zvukových záznamů a jejich transkripcí, publikovaných edic pramenů. Důležitá je péče o dokumentaci v současnosti, neboť sociální funkce lidového duchovního zpěvu nezanikla (Važanová 2006; Krekovičová 2012; Frolcová 2012b ad.). Zvláštní význam pro studium písně mají také prameny nehudební povahy, svědčící o interpretech, funkci, kontextech či zániku zpěvu. Dalším podnětem spolupráce oborů na poli mezioborové hymnologie jsou aktivity v historické heuristice: vznikají pramenné soupisy a databáze historických tisků a rukopisných fondů, a to se stejnou pozorností ke světské a k duchovní kultuře. Zvláště cenné jsou české databáze duchovních písní a melodií Antonína Škarky a pokračovatelů (HTB) a Stanislava Tesaře (MHB), digitální verze Knihopisu českých a slovenských tisků (K) a projekt databáze

150