Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 27 4 KALISTOVÁ Vitíšek Kalistová Vitíšek Jana Sehnout Jana Sehnout Nemásta Sehnout Děda Tak to bude, kolegyně, naše první společná práce Ano

, ale ... (Chce jít.) (ji zadržuje a vede k oknu). Chtěl jsem vám říci, že si vás vážíme a cítíme s vámi, paní Zdeno. Děkuji vám, ale nechápu ... Není třeba, ne, ne, každý cítíme své ... Já vím, co^to je, taky jsem si vytrpěl svoje ... No, pojáte, aby dědek nezuřil. (Odcházejí.

) (se nakloní nad Šebelíkem, pak mu upraví pokrývku. Pak k Sehnouto

vi.) Pane Sehnout, ukažte tu láhev, musíme dodržovat předpisy! (Vezme láhev.) Kéž by vám to, sestřičko, někdo za mne oplatil! Ale aby to byl fešák, hockeyista! (odchází

). Dejte pokoj, vy ... (Vyjde.) Krinda pána, kdyby mi tak bylo pětadvacet. Co já bych pro takové děvče dokázal. (Usměje se.

) No jo - - za nějakých třicet let budou dnešní mladíci taky tak vzdychat. - - A ted se možná rozdávají v drobných, jako jsem se rozdal já. (po chvíli ticha). Copak náš děda, že mlčí? Snad, nedej pámbu, nennemocněl? Dědek se urazil. Urazil, to se ví, že urazil. Ani si člověka nevšimnou. To je ta jejich lékařská péče!