Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

A vy, vy byste se moh stydět. To jste inte­ligent? Zasednout si na starého člověka, kterého připravili o všechno. To je, pane, křivda. Strašná křivda! Komupak já jsem škodil? Koho jsem vykořisťoval! Sebe! A na­jednou řeknou: táhni. Jako starýmu prašivýmu psu. Copak se to dělá? To se, pane, nedělá! Ani to tak nemůže zůstat. Já mám, pane, všechno sepsaný, jak jsem to měl. A tak to taky musím dostat zpátky. Protože jináč, j ináč - - nevím, to by svět musel zajít. Sehnout Dědo, já vám tedy řeknu něco docela vážně: Věříte na Vltavu? To je přece matka českých řek. Běžte se zeptat Vltavy^ jestli to tak může zůstat nebo ne. Před pul tisíciletím byla u nás velká revoluce. Husiti házeli do ohně mnichy a všelijakou takovou havět. Ti všichni křičeli, že to tak nemůžo být, A když šli k Vltavě a ptali sc a poslouchali, slyše­li: Vltava šumí a teče, teče a šumí. A pře­hnaly se nej strašnější bouře, lidé hynuli a vesnice vymíraly a Vltava klidně tekla a šu­měla. dál. A vy si myslíte, že se Vltava zasta­ví a zmlkne proto, že vám vzali hokynářství? Běžte a zeptejte se jí! A co vám vlastně vza­li? Vzali vám bečky kyselého zelí, ke kterým jste se připoutali jako otroci, vzali vám vaše plesnivé sklepy a dali vám svobodu: žijte a pracujte jako svobodní lidé - - to je ta strašná křivda! Nemasta Vy holt jste, pane Sehnout, študovanej člo­věk, to se nedá tento. K nám v Holešovicích "U Vedralů", možná že to tam znáte, chodil ještě za války jeden spisovatel. Ten vyprávěl ohromný věci, třeba o zemským lůně nebo o budoucnosti lidstva. Tomu jsme se něco na­smáli. Ale on do nikoho neryl a nikoho neura­zil. On mluvil taky takový řeči, že by ho byli za to určitě pověsili, jenom že ho nikdo neudal, a když se trochu napil, tak i poli­cajti radái šli pryč, aby náhodou nemuseli svědčit. Jako, co jsem to chtěl, j o,že byste si nemusel na dědovi vylejvat vztek. Jakápak Vltava. Vltava je jednou Vltava a my jsme

Next

/
Thumbnails
Contents