Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

29 Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Kristina Storkán Storkán Valerie Tak zlé to není, aby nemohl člověk zajít ani do hospody. Ale mnoho do toho nescházelo. /Kristina vejde zprava a sklízí se stolu./ Umíš hrát karty^ Dali bychom si cinkanou bulku ve dvou. Karty nehraju, Je to mamá zábava. Šachy bych si zahrál. /Kristina odgjde s nádobím vpravo./ Dej pokoj s šachy. Jaká je to hra, když se při tom nevidí peníze. /Jiří pokrčí rameny a čte noviny,/ /Storkán zívá. V předsíni se ozve zvonek./ /po chvíli vejde/. Přišla návštěva. Dvě dámy. /ožije/. Ať jdou dál. /Valerie s Kamilkou vejdou zprava. Teta Valerie je . tlusťoučká dáma se staromódním kulatým kloboukem. Kamilka je dívka s rybíma očima a kysělým obličejem./ /jim jde srdečně vstříc/. Vítám tě, Valerie, i tebe, Kamilko. /Jiří sejme brýle a změří příchozí studeným pohledem, aniž změní polohu v křesle./ Lidičky, to jsem ráda, že jsem zaseje mezi svejma, /Herdou postrčí Kamilku./ Kamilko, polib se s bratránkem!