Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

50 i Storkán /volá ze dveří vpravo/. Kávu! /Kamilka pokročí k Jiřímu./ /Jiří se pbrátí a podá jí svisle ruku./ Valerie No, co se říká, Kamilko? Kamilka Měl jste dobrou cestu, bratránku? Jiří Ušlo to. Kamilka Jste zdráv, bratránku? Jiří Ujde to. Valerie To je hlavní věc. /Usadí se s Kamilkou u stolu./ /Ji ř í čte dál./ Valerie Bože, bože - Jak je tomu dávno, co jsme zde byly, nevíš, Adolfe? Storkán Již se nepamatuji. Valerie Počkej, hned ti povím. Naposledy jsme tu byly, když spadl ten barák na Poříčí. Kamilka To není pravda, maminko, byly jsme u strýčka, když nám holka pocintala storu borůvkovou zavařeninou. Valerie Jdi, ty chytrá! To se stalo dávno před tím, když nám ukradli prádlo na půdě, chceš-li něco vědět. Ale, maminko, vy si to pletete... Mlč a nepovídej! Já vím, co mluvím. Na tom nezáleží, hlavní je, že jste tady. Tak jest! /Kristina přinese kávu a zákusky a odejde./ Kamilka Valerie Storkán Valerie