Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

22 Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Zajímavé. Už jsem se několikrát chystal, že mu dám výpověS. Byl mí protivný jako daně, ale to je zvláštní... Vždycky jsem řekl něco jiného, než jsem chtěl. Já neumím lidi vyhazovat. Nemám to srdce. A to já zas rád. /po chvíli přemýšlení/. Snad jsi ho neměl dávat pryč... třeba by si dal říci. Kde má ten mladý člověk dneska hledat místo? Je nutno uvážit nynější hospodářskou tíseň... Snad vám ho není líto, otče? Líto... že by líto, to zrovna ne, ale bolí mě nad ním srdce. Jsou tu potřebnější a zdatnější než on, kteří chodí bez práce. Pravda... pravda, bez chleba nezůstane. Má bohatého tatínka. Ten nedělá nic jiného, než stříhá kupony. Ale přece jenom... /neodpoví, nasadí si brýle a zabere se do papírů/. Chtěl bych si s vámi, tatínku, pohovořit o obchodních věcech. Výborně. Ale snad to nemusí být hned, sotva Í

si přijel. Udělal jsem si předem program. eS půjdeme na gáblíček... Dopoledne nic nejím. Musím zachovávat přísnou životosprávu. Žaludek mi nevaří. Žaludek mu nevaří, kdo to jakživ slyšel. Kdo umí dobře jíst, je spravedlivý člověk. Když hodně jím, trápí mě žáha a bolí mě hlava. Hlava nebolí z jídla, ale z pýchy, ftršní lidé a samolibí samotáři pohrdají božím darem, a to je hřích. Žaludeční neduhy vznikají z přepjaté a hrdé mysli, to je statisticky dokázáno. Pak jsem myslil, že půjdem k nám, odpoledne si odpočineš, zařídíš své věci; pak na večeřičku a na konec někam do baru.