Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

25 Jiří Utrácet peníze. Storkán Jaké utrácení? Co já už utratím? Já Žiji tak skromné, že se každý diví. V baru je dnes nový program, pěkná hudba a bude se nám dobře uvažovat o obchodních starostech. Schází se tam prvotřídní společnost, bardámy jsou tam velmi slušné a z dobrých rodin. Jiří Hm. Storkán Musím tě trochu oblomit a vychovat, abych se nemusil stydět před lidmi. Jiří Nerad bych se, tatínku, styděl já. /Ukáže na účet./ Návštěvy v baru vedou ke zkáze. Takový účet za jediný večer. Storkán To - to byla náhoda... společnost - to není vždycky... Hm, to ti byla společnost. Anekdoty jen pršely a jaké. Jedna byla zvlášť - počkej, tu ti musím - to se nasměješ. Přijel domů obchodní cestující a našel u své ženy /Podívá se opatrně na dveře, pak se nakloní k synovi a šeptá mu do ucha anekdotu. Když skončí, hlasitě se rozchechtá./ Dobré, co? Jiří /se zamračí, pak upjatě/. Co to bylo, tatínku? Storkán To byla anekdota. /Rýpne ho./ Tak se směj! Jiří Co bych se smál? Anekdota je anekdota. Raději mi vysvětlete tuto upomínku. Což firma Storkán přesně neplatí? Storkán Kterou? /Přisedne k němu a prohlíží dopis. Pak spolu prohlížejí jiné listiny./ Hustoles /vejde zleva/. Tak už jsem tady. Nesu páreček, houstičku, jogurt a fernet-branku. Všechno, všecinko jsem pořídil, na nic jsem nezapomněl,