Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

20 Julínek Jiří Julínek Jiří Julínek Jiří Jiří r /koktá/. To je Ma-Matýsek... Tak to je Matýsek. /Prohlíží fotografie, pohledy a diplom na stěně. Ironicky/. Máte to tady útulné. Zátiší v kaneeláři, opravdu moc hezké. Náramně se mi to líbí. /se třese na celém těle a koktá/. Pane... prosím za prominutí... Mám malý, nevlídný byt,.. Jsem osamělý člověk, pane... Můj domov je v kanceláři... Já nikoho nemám... /mírně/. Já vás chápu, pane Julínku, ale uznáte, že to nemohu trpět. Očekávám, že si ty věci odnesete. /chvatně/. Ano, prosím. /se obrátí k Jarmile/. Nemám rád, když můj pereonál má nalakované nehty. Doufám, slečno, že to vezmete na vědomí. /Odejde do šéfovny./ /Julínek s Jarmilou vymění zděšené pohledy a dají se zuřivě do práce./ /vešel do šéfovny, odloží kabát a klobouk, rozhlédne se, pak se usadí u stolu. Prohlíží jakési spisy a vrtí nespokojeně hlavou. Najde mezi papíry účet. Ztrne a pak podle účtu vytočí číslo/. Haló. Zde firma Storkán. - Central bar? Mohu mluvit s panem ředitelem? - Počkám. Poklona. Zde Storkán. - Ne, ne, Storkán mladš:£. - Anů; - A je tc jediný nezaplacený učet? - Tak? skoro denní host? To věřím, že nespěcháte. - Staré účty budou zaplaceny, ale nový ode dneška ani jeden; račte to vzít na vědomí. Přitom ještě podotýkám, že ceny jsou horentní a jistě v žádném poměru s poskytnutým požitkem. - Děkuji, příliš laskav. A zapamatujte si mé prohlášení. Má úcta. /Zavěsí./