Visegrád 1335 (Budapest, 2009)
The Congress of Visegrád by György Rácz
Visegrádský sjezd Poté nadešel čas k jednání arbitrážního soudu, u něhož se všichni tři panovníci osobně setkali. Sedmačtyřicetiletý uherský král Karel I. z Anjou pozval oba znepřátelené panovníky na svůj visegrádský hrad na počátku listopadu 1335. Po tři až čtyři týdny pak hostil svého švagra a spojence, pětadvacetiletého polského krále Kazimíra III., devětatřicetiletého českého krále Jana Lucemburského, jeho syna, devatenáctiletého moravského markraběte Karla (pozdějšího císaře Karla IV.) a jejich doprovod, stejně jako mnoho dalších polských, slezských i německých knížat a také zástupce Řádu německých rytířů. Zvláštní význam události si uvědomovali i soudobí kronikáři, a proto v dějepisectví všech tří zainteresovaných zemí zůstala tato schůzka zaznamenána. Charakteristickým rysem těchto záznamů je skutečnost, že vždy něco vyzdvihují a něco jiného naopak zamlčují. Také Karel IV. ve svém životopise věnoval sjezdu zmínku, a poněvadž mu byl osobně přítomen, můžeme od něho očekávat autentickou výpověď. Nelze se však divit, že Karel nenapsal nic o zákulisním jednání, přesto je jeho líčení zajímavé, protože vyzvedává pouze česko-polsko-uherské politické spojenectví a nemluví o arbitrážním soudu ve věci sporů mezi Polskem a Řádem německých rytířů. Ve svém díle Karel uvedl, že jeho otec už byl na Visegrádě, když on sám tam přijel, pak popsal výše uvedené rodinné vztahy mezi panovníky a nakonec vyprávěl o původu česko-polského konfliktu. Polský dějepisec z 15. století Jan Dlugosz ve své kronice naopak podrobně pojednal právě o druhém hlavním tématu sjezdu. Panovníci se shromáždili na Visegrádě, aby se zrodil rozhodující rozsudek ve věci polských území okupovaných Řádem německých rytířů. Dlugosz vyzdvihl podstatu události z pohledu polské strany a navíc zaznamenal i text mírové listiny. V kronice uherského dějepisce z 15. století Jana Thuróczyho se zachoval text starší kroniky ze 14. století, jež nám zvěčnila pravděpodobně soudobý popis slavnostního ceremoniálu událostí z roku 1335. Tento popis se v rozporu s Dlugoszem nápadně omeziljen na představení formalit, pro následující generaceje však stejně tak zajímavý jako politika, proto stojí za citování: „Léta Páně 1335, kolem svátku Svatého Martina, český král Jan, jeho syn Karel a polský král přijeli do Uher na hrad Visegrád, aby tam uzavřeli věčnou mírovou smlouvu. Tak se i stalo. Na oběd českého krále se ze štědrosti Czech ^ 35
