VJESNIK 8. (ZAGREB, 1899)

Strana - 201

201 nebylo, a jaké jste v tom i prostfedky obmejšleli, i také prîciny od pana hrabëte vâm oznâmeny, tolikćž i samt od sebe, kterćž predklâdâte, procby dobre nebylo, tim dâle odklädati; to jsem všecko sobé predkem prečetl, a potom našemu panu Hendrychovi z Svamberka v znâmost uvedi. A majice oba dva o to spolu dosti obširnć rozmlouvâni, a nejvfc ty cesty obmejšleji'c, kudy bychom k tomu slušnej pristup méli, abychom s pânem o to mohli rozmlûvati a pânu to všecko predložiti; neb sami znâte v tomto žalostivem zârmutku pânë, kteryz sobë často pripomfnä a predklâdâ, a dosti tëzce pomalu se z nëho vyvozuje. A zvlâstë pak maji'c my, ktefiš my na ten čas pri pânu jsme, 0 to nejvëtsi starost, aby i sâm zdravi svému neračil ubližiti, o tyto svatebnî vëci s nim mluviti, že s tim se všim se musi povlovnë vuokol jiti. Aie však jakž jest koliv, uhlidavše svuoj čas, tak jsme učinili, a temuž našemu nejmilejšimu panu švakru Vilimovi z Rožmberka to všecko pëknë jsme predložili, a potom mezi panem panem Hendrychem z Svamberka, a mnou nâmi trmi, oto o všecko, oč jste mi psali dosti obsirné rozmlouvâni jest bylo, a ačkoliv tak jest, že jest pan toho, což jest na tomto svëtë nejlepšfho mël, a nejvic miloval, skrze povolâni od Pana Boha všemohouciho zbaven, a snad jini, kterych se ne tak mnoho dotvče, toho zârmutku a žalosti netoliko čiji, aie naii nemnoho myslf. Ale proto vdy pânë krevni pnbuzni' a nejbližši prâtelé, v čemž jim zâdny nemuož za zlé miti, v tom s pânem nemale než znamenite utrpem spravedlivë miti maji a musejf. — A protož na nëjaké svadebni veseli neb kratochvil na tento čas zde na Krumlovë mysliti, a nad to pak i jinde pânu pri tom bejti, aneb s jakymi triumfy k tomu vysilati, to hned pân z zarmuceného srdce nikterakž učiniti nerači, ani učiniti možnć neni; a taky i lidé netoliko zde v Cechâch aie pri J. M. korfirštovi Brandeburskym i jinde nevelmi dobre by to pânu vyklâdali, což pak sami šir jako rozumny rozvažiti budete moci. Neb byl pak na Krumlovë to nebylo, ač pân neohlfdaje se na zâdné koristi anebo penîze k tomu jest se se všemi potrebami, aby jistë poctivë ty vëci vykonâny byly, prihotoviti râcil; aie byt pak i kdežkoli jinde s nëjakymi triumfy bejti mélo, tehda to nemuož než na mfstë a jmenem Pânë rizeno bejti. Proto by to na ten čas v tomto zârmutku bez nëjaké pomluvy bejti nemohlo. — Taky 1 oto jsme rozmlouvali ackolivvëc slušna pBcina toho k odloženi a k vodtahu by byla, aie ponëvadz takovy odtah ne do nëjakych krâtkych nedël, než do vyjiti smutku, aneb sic jinâc, proto by se dosti dlouho protâhnouti muselo,'a pod tim, že on pân hrabé z pričin, kteréz predklâdâ, nemâlo by sobë to stežoval. A protož ve jmeno Boži; jestliže byste však tak sami od sebe predložic tuto všecku bezelstnou pričinu, kterâ jest v to vkročila panu hrabëti dostatečne, proč se, jakzby nâlezité bylo, ty vëci na Krumlovë vyrfditi na ten čas nikoli moci nebudou, již se s nfm na tom snésti mohli, nechajic tak jakž pišete, napred vrchnosti naši i jinych všech hostî zvani, ani taky o zâdny m veseli neb svatbë nejmenšiho srozumënf, aby mezi lidmi vtroušeno nebylo, aby pan hrabë vezmouc s sebou asi tri neb ctyry prâtely tak jakž pišete, a 10. neb 20. koni, beze všech fraucimrii k vâm do Hradce se tak sprosta vypravil, pod' tim spflosobem, jakoby pana z Rožmberka v jeho zârmutku navštiviti chtél, a prijeda k vâm na Hradec, tu zeby se ty cestf obmyslily, budto aby pân taky se k vâm projel, tak nenadâle a prostë v zârmutku svém, a pan komornik moravsk^ a naš pan Hendrych z Svamberka, pan Petr z Rožmberka a jâ, kazdy z nâs jakoby obzvlâstnë k vâm nenadâle pfijel; by pak nëktery o puol dne i o cely den prvy neb posliz prijel, toliko vy byste již museli s panem hrabëtem dokonalé srozumëni miti, ktery by den konecnë pân na Hradec prijel, ktyli nedëli pred sv. Bartolomëjem, jakž prvé ta svatba bejti mêla, čili o tejden neb dvë nedële posliz. A snad by i to neškodilo, aby on u vas pan hrabë asi o den nebo o dva prvy byl, nežli bychom my se všichni sjeli, tim spuosobem, že jste vy jako sami od sebe nâm psali, prosic, abychom k vâm prijeli a vas navštivili; a tudy byste že ty cesty obmyslili, kdyz na žadost vaši k vâm prijeđem, aby to jednâni a žadost pânë hrabëte tim nenadâlym sjezdem naplnëna bejti mohla. A v takovém nenadâlém shledâni a jedni druhych navštiveni beze všech kriku na žadost