Evangelischen obergymnasiums, Bistritz, 1866
17 det miéi nesze nénit; mir hu inná gánáoch?“ Der mű sprächt ásu: „De’s náu álles ént; áich well der’t sá em watt áus dem kástn det miéi nesze uenit. Wistet vor zwéá jóra wá ich än der mill wőr ze Nisn, wá ich derno kom, dát ich béi de bráck lángt, o ich det dorf, sách ich do bái diem guártn ásu wá en zwinzig hexn dűnze. Se hádn ásu en krűnz gemácht ánd ich sách det §táo i än der mätt. Näu wá ich nunt kom, wászt ich än máinem lébn nesze, wát ich séll redn ki se; ich sőt nur ásubel: Gott ermir ich áirn ruen. Aus diem krűnz sát i, gewäsz wor et dik de mättlst: Gott ermir ich áier miéi; ásu láng d’er nimen nesze wiert sä, wát er héi hot gesé wird er inná miéi genáoA hu. Em dát hun ich der nesze wenn sä; wéll dá ásu sőt ki mich, ich séll et nimen sä.“ Vu diem her fort, wá et der mű der frá gesőt hát, wát e bai (béi) der bráck hát gesé, wőr det miéi áus dem kástn bérét. 2. De Táttern än Tráppn. Wá de Táttern än’t lűnd Sibnbirgn árenn kámme, kámme se och no Tráppn und wá sá de Tráppiger ságn, dát se än de gemi kámme, rűntn en diel än de wälder, en diel blibn dehim. Dé dehim wártn vun Táttern bes áf zwi ámgebruácht. Se buntn se d’n fárt u de schwinz und rűntn ásuláng árára bes dát de Iáit stűrbn. Andern schnittn se d’n nuábel eräus ánd bűntn se un en éich ű ánd guáchtn se ásu láng árára, bes dát en de báín guer eräus kámme. Dá zwi näu, dá se nät ámhátngebruácht, nomá se mät än ir lánder ánd háln se do za jőr. Nő zá jőr schribn se än de gemi Tráppn, dát dá, dá se mát hádn genű noch léiwtn ánd wo de gemi wéll, dát dá Iáit erhém sén ku, mászt se á lisgield ám bedrách vu fuáfzich geldn schäckn. Wá de gemi dát schráibn vu d’n Táttern békámra, wor se frű ánd berőt sich: em séll dá Iáit, nődiem et och Tráppiger warn, gewänn doh er ánd séll det gield gláich áffe schäckn. Se dátn och gláich derza ánd máchtn en ámlőch áf de gemi ánd summeltn det gield än ánd schácktn et áffn ánd holdn dá zwi erhém. Wá dá Iáit héimá kámmá, wor et in nät zem schuádn gewésfc, dát em se hát gefángá. Sái háttn do ásu lirn ni, wá än áusem lűnd, än Sibnbirgn nät ámol än áuser gemi Tráppn imet hát kenn ni. Dá zwi Iáit nátn há záchn ánd lirtn och űndern ni ásu, wá sái kántn. Dá záchn sái ám jőr 1809 bái der gruszer bránst verbrat. 3. Fánek gruebn áf sibnhűm. Det wor á mensch an Tráppn, dier sách ám fréijőr áf Sibnhűm fánek bléi ánd á gáng gruába. Wá á en scháochdéf gegruábn hát, 2
