Tiszai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1839–1880
1862. július
evanjelických; pŕedce, aby provedení této záležitosti nemožným se nestalo, okolí naše v domnčnce menšiny vidí ten prostŕcdkující punkt, v kterém si obé bratrská vyznání pri otazném predmetu v lásce ruce podat mohau; protož nech ráči i okolí a v. své uzavŕení v takovém smyslu donésti , ahychom tak na tomto dotýkácím punkté bratrstva a víry príbuzenstva skrze sbližování se takovau jiskru povzbudili , kteráby trvala a v následcích požehnaná byla. Okolí naše k priblížení tohoto blahonosného cíle a k novému dftkazu bratrstva i na to jest hotovo , aby k pohŕebování a krstení všeobecné dovolení dáno bylo knézüm obojího vyznání. Takovýto náhled chová pŕedtiské helv. vyzn. okolí našé o práci výborové , a kdyby na tomto poli die smyslu výborové menšiny záležitost tato vyrovnána býti nemohla, anf protivné očekáváme, v tom pádé okolí naše se osvedčuje, že by pŕinuceno bylo, našich knčzft i od zavázanosti kérské smluvy osvoboditi , rádčji nežli jich v tak pochybném smítání zanechati , ktaré z té ani na jedné ani 11a jiné strane úplné nezachované smluvy i posávád pocházelo, i pozatím pocházeíi môže. Okolitý konvent náš dôležitý predmet tento chladne a prísnč povážiti chtéje , ponejprvé toho počátečný punkt, kérskau opravdovým duchem pravé protestantské bratrské lásky proniknutau smluvu, zvláštč druhý jcjí punkt, který k vyslání tohoto výboru a pŕedstŕené práci zavdal príležitosť, vzal do prísné rozvahy a pŕesvédčíl se , že tam zŕetedlné napsáno jest, kteŕí mají z poslucháč ň kteréh okolvék vyznání m í s t n é mu n a j i 11 é 111 v y z n á 11 í j s a u c í m u k n č z o v i polovici knézsképl áci, polovici pak duchovnímu Otcovi svého vyznání pla ti ti; totiž ti, kteŕí 11a více míl vzdáleni bydlí od své církve matky, a ani místnému kazatelovi, ani své mu duchovnímu pastýrovi žádný plat od posteli neplatí, a pri této neodvislosti v žádném spojení netrvaj í s e s v au cirkvi. A tak tito porúznu bydlící církcvníci , jenž do matky cirkvi svému knézovi knéžský plat dávají, nezavázani jsau k tomu, aby k platu místného na jine'm vyznání jsaueího kneze z polovice pŕispívali. To dokazuje i skutcčný užitek v živote, die nčhož od 30 lét žáden knez ev. a. v, z pomezi knezii helv. vyzn. pak jen tŕí knezové tak rozumeli a jináč upotŕehiti to chceli , ale u evanjelikíi ang. vyzn. nikdy udobrení nedosáhlí. Podlé toho opetnč považujíce punkty návrhu skrze výbor šajó-gemerský pŕedloženého , konvent náš lásky plným cítem bratrským prijal sem potažné uzavŕení okolí pŕedtiského helv. vyzn. a jeho z upŕimé dňvčry pocházející vyzvaní, ale Čím yíce sc usiloval rozdílné domnenky výboru vyrovnati , tím více se presvedčil o tom , že domnčnka menšiny nemôže býti tím prostŕedkujícím punktem, na némž by upŕimá dôvera, pokoj a jednomyslnost mczi dvema církvema pevného základu nalezla. Okolí naše uznává síce pravdivosť té zásady, že „Hoden jest delník mzdy své," ale jen od toho, komu službu koná a jen za tu práci , kterau dčlá. Na základé této zásady i smluva kérská ustanovila odmenu za krstení, pohŕebování, sobášení a vyučování v tom pracujícím církevním osobám ; a gemerský výbor toto ne jen že neodepŕel , nýbrž 11a dvojnásobnau kolikost povýšiti mini, což k udržení dalšího pokoje a jednomyslnosti i naše okolí naklončno jest prijatí , pročež nesrovnává se s tím domnením , že by skrze tuto novau smluvu v pláci své néjakovau ujmu trpeli patriční knezové; když 11a proti tomu die domnční menší částky výboru jednotlivci by nejvíce dvojnásobný plat knéžský dávati byli povinní , jimžto místné jine'ho vyznání církevní osoby žadnau službu nekonají a tak za žádnau službu nemohau žádati odmčnu , což ani s právem ani sc slušností srovnati sc nedá. Za to pak platiti knézovi plat , že účasť bere na službách božích, a poslauchá sväté kázaní, kteréž na jiném vyznání jsaucí knez pro svých církevníkft prihotovil a rečnil, die domnční všech našich knézô, urazilo by ne jen bratrskau ale i zásadu kresťanské snášelivosti. Než ani tn domnenku za svau uznati nemôže, žeby skrze tuto navrženau novau smluvu církcvníci helv. vyznání vábení byli menším platčním a bremen snášením , a k prestúpení z jednoho vyznáni na druhé lákaní býti mohli. Evanjelické zajisté cirkve naši po rôznu bydlící údové ani posavád neplatívali místným kalvínským knčzôm knéžský plat, a zkušenost pŕedce dosvédčuje , že udové církve kalvínské menším platcm nebývali vábeni k opušténí své víry , než rádčji následok nezištné hratrské lásky, kterau bratŕi kalvíni na nejvíce místech dokázali. ten byl. že mczi jích včŕícími naplnil se ten zákon pŕirozcný, že do vétší částky
