Tiszai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1839–1880
1862. július
— () míŕe býti dostatečnýin a eíli pŕiméŕeným, kterýžto cíl není jiný, jako ten právoslovnau cvičenost mladíkô našich 11a takový stupeň dovésti , aby na poéátku občanské úlohy své na právnické od štátu žádané zkaušce s poctivostí obstáti mohli. Vysoká vládná stolice dokonále mňže býti uspokojená z ohledu losu prešovské právnické kathedry a pokroku jejích učedlníkô , kterýžto nám mnohem více na srdci leží , nežli že bychom v naplnéní všeobecných požadavkä védy vládné pobízení potrebovali. K spísání tohoto prípisu vyslan jest výbor pod pŕedsedníctvem pánft Mikuláše Szent-Iványi sen. dozorce a Martina Szopko seniora, záležející z pánú Imricha Fest, Alexandra Török , Eduarda Sziklay , Adolfa Lumniczer , Dániele Jungmann , Ondreje Vandrák, a Karia Terray. VI. (Sz). Čítalo se naŕízení vys. kr. Náméstné Rady b. r. 24 apr. pod č. 22,644 dané a pánu superintendentovi poslané, v kterém na védomost dává se, že následkem nejvyššího splnomoonéní c. kr. ministerium kultu a vyučování z pozűstatkü té s patentem o prot. záležitostech dne 1 sept. 1859 roku vydaným povolené 94,000 zl. ročitč pomoc dávajicí summy založilo na dva roky deset štipendia, každé po 600 zl. ročité, k napomožení jednotlivcú obojího ev. vyznání na uŕad učítelský a knéžský se hotujících, kterážto následkem saubéhu dne 24 febr. 1860 roku otevŕeného nasledující prositelé dostali: totiž František Kolbenheyer, Julius Törökárvay, Ferdinand Schur, Ludvik Micserik, Rudolf Muher, Ernest Peez, Ján Neubauer, Ján Borbis, Gustáv R. Kardoš, a Karel Raab; podobné následkem početných v novéjším času podaných prosbopísô vyzívá se , aby do povahy vezma predložené a nynéjší okolnosti , o cíli pŕíméŕenosti téchto štipendií ajak se budaucné povolovati mají, výslovení domnénky své čím dŕívé hore pŕedstŕel. Ponévádž ten prameň, z néhož pocházejí štipendia tato, jest výpliv onolio smutné paméti patentu, jenž ani teď není konečné zrušen a na celosti naši uhorské prot. církve porád otvorenau ránu pűsobí, a taková bez uvedení do nebezpečenstva naši zárlivč strážené samosprávy jen tak bychom prijatí mohli , kdyby k tomu určená suma na zpôsob fundácie oddána byla okolí nášmu aneb všeobecné naši vrchnosti k svobodnému šafárení; v ohledu tomto vystfíháme se ne jen všelikau jinau domnčnku podáti, než ani s tím uplnč spokojeni býti nemôžeme , jestli tato štipendia mladíkôm nášho vyznání skrze organy ven z církve naši stojící rozdčlována bývají. Protož pán Superintendent nech vys. kr. Náméstné Radč v tomto smyslu odpoveď dá: vyslancové naši na generálním konventu cílem rovnakého zakročení po krajinč nech odporučejí, aby toto uzavŕení pŕijato bylo; od mladíkô pak, kteŕí k učbárskému aneb kazatelskému stavu hotují se , očekáváme , že die tohoto uzavŕení a na vlas spravovati se za svau autonomickau protest, povinnost uznají. VII. (Cz). Čítal se prípis vys. kr. Náméstné Rady dne 13 Marce r. 1862, pod Č. 12.058 daný a pánu Superintendentovi poslaný, v kterém se mu na védomí dává: že se Ján Noszágh správce ňíreďházshého učitelského semináre k nejvyššímu místu s tau prosbau utíkal, die kteréby se iístav 5000 zlatové podpory účastným stál, a spolu vyzívá se pán Superintendent: aby prosbu túto, na kolik by to zvláštni pozoru hodné okolnosti požadovaly, dištriktu k rokování pŕedložíti ráčil. Konvent se nad skutkem týmto pána Noszágh-a nemálo pozastavil a takový , — ačkoli krokem týmto jen tčžkéniu položení ústavu odpomoci chtél , — neudobruje , a prosbu jeho za svau nepŕijímá. Aby pak budaucné takovýto pád se neudal , podobné ucházení se v pomôcku , jelikož sme my patent neprijali , každé cirkvi a každému ústavu raz na vše nejen zakazuje, ale spolu i to ucesténí dává, aby své prosby, které k vys. vládé za jakaukoli jinau pomôcku upraviti chtéjí, jediné a výraíneéné jen cestau dištríktualného predsedníctva pŕedstŕeli. VIII. (L). Pri V-tém punktu košického protokolu prečítala se správa pána Jozefa Herfurth-a Dištr. Archiváŕe (Listiníáe) vztahující se na Archív tento , v které pŕedkládá vypracovaný návrh k uspoŕádání (Dištr. Archív.) toliože , jmenovité: žeby cíli pŕimčŕené bylo (klassificovat) roztŕíditi spisy predné podlé pŕedmétô hromadné, potom pak chronologicky, a tak žeby naposledy registrácie následovati méla. Ponévádž ale toto zčástky pro své učbárské zanéprázdnéní zčástky pro nedostateénau zkušenost na sebe vzíti nemôže, narádza k tomuto cíli die slušné odmény jako k tomu zpôsobného muže pána Jána Sztehlo prešovského ev. knéze a bývalého dištr. notáŕe. Návrh tento skrze konvent za dobrý uznaný v celé obšírnosti se prijal.
