Liszka József (szerk.): Az Etnológiai Központ Évkönyve 2013 - Acta Ethnologica Danubiana 15. (Dunaszerdahely-Komárno, 2013)

A közép-európai folklorisztika időszerű kérdései c. nemzetközi konferencia előadásaiból - Uhlíková, Lucie: A cseh Tudományos Akadémia etnológiai intézete brünni osztálya etnomuzikológiai kutatásainak hagyományai és kilátásai (Összefoglalás)

vánočního cyklu. V první fázi se jednalo o slavistické srovnáváni děkovné koledy typu Pán Bůh zaplať, pane hospodáři, za tu koledu (Caraman 1933, 251-252), zpívané na konci vánočního koledního cyklu a rozšířené v regionech Valašska, Lašska a těšínského Slezska (S III 2216; Lýsek 2004, 233, 234; Roger 1976, 439, 442). Překvapivý se ukazuje životopis této písně z hudebních hledisek, jak ho postupně rozkrývají poznatky několika badatelů různých zemí, kteří si této melodie všimli nezávisle na sobě: v roce 1920 Milován Gavazzi posoudil Sušilův notovaný zápis jako paralelu chorvatské duchovní písně otištěné v kancionálech 1701 a 1723 (Gavazzi 1988, 59); v roce 1986 maďarský badatel György Szomjas-Schiffert nalezl společné melodické varianty v maďarských a v moravských pramenech folklorní i církevní provenience (Szomjas-Schiffert 1986, 329; Kerényi /ed./ 1953, 563); v roce 1992 zapsala slovenská badatelka kontrafakta ve vánočním repertoáru slovenských Chorvatů a upozornila na chorvatské, slovenské a české vztahy (Važanová 2006, 172, 185,186); patrně naposledy byly publikovány ohlasy písně v ústní tradici (Tyllner 2010, 213-217; Urbancová 2010, 248 - 250, 260 - 261), vztah citovaného Sušilova zápisu děkovné koledy k písni z Brideliova kancionálku Jesličky (1658) a nalezena další česká kontrafakta v církevní a v ústní tradici (Frolcová 2010, 236-237). Navážeme-li na tyto poznatky, zjistíme, že se jedná o melodii barokní slovenské a české koledy a ještě starší české duchovní písně z utrakvistického kancionálu z roku 1585 (Muzoffíl Soběslawský 1585, XXIIII; Ruščin 2002, 40). Melodický typ pocházející z konce 16. století má více větví a podržel si uplatnění ve zpěvu vánočního cyklu, a to v chrámu i v koledních obchůzkách a hrách 20. století na poměrně velkém prostoru. Právě geografie konfesních prostředí katolíků a nekatolíků může hrát důležitou roli pro vysvětlení životnosti písní jako příbuzného nápěvného typu. Heuristické práce ve folklorních pramenech a v hymnografíi doposud odkryly 14 kontrafakt (tj. nových textů podložených pod citovanou melodii) a mezi nimi desítku typů pisní v pěti národních jazycích, zapsaných z ústní tradice středoevropského výskytu, sahajícího na jih až ke katolickým Chorvatům (Kocsis 1973, 48; Vukovich 1941, 80 ad.). Na slavistickou komparaci slezské blahopřejné koledy tak naváže etnomuzikologický a hymnologický výzkum společného nápěvného typu v rozpětí více než 400 let (2011-1585), který se uplatnil v poměrně rozsáhlém středoevropském terénu.

Na těchto rozborech se formuje historická metoda monografie jedné písně. Sestavení chronologické tabulky je prvním krokem společné heuristiky zúčastněných oborů, která dál povede k analýzám všech znění písně podle stejných funkčních a tvarových hledisek. Zvláštní pozornost vyvolává variabilita kontrafakt a otázky příbuznosti nápěvů. Reálné hudební znění některých odkazů, starých 300 a více let, se od originálu odklání nebo jej opouští, přestože si odkaz ponechává svůj název (textový incipit).

K aktuálním úkolům bádání

První pokusy v uvedeném pojetí etnomuzikologického výzkumu napovídají, že české země představují pro studium písňové kultury terén se slovanskými kořeny folklóru a současně terén vývoje lidové duchovní písně západního křesťanství. Proto se při bádání o písni mohou setkat tři obory (etnomuzikologie, slavistika a hymnologie) a několik koncepcí komparatistiky s historickým a kulturně prostorovým zaměřením. Naznačený směr je na počátku a teprve zkoumání materiálu povede k jeho kritickému formování. Znamená zachování vlastních cest jednotlivých oborů i rozvoj v mezioborových kontaktech. Postavení etnomuzikologie může být samostatné, ale širší poznání může přinést etnomuzikologický výzkum jako součást mezioborové koncepce.

Když se Václav Frolec na počátku 90. let minulého století zabýval otázkami evropské kulturní identity z pohledu etnológie, posuzoval střední Evropu jako geografický a kulturní region (Frolec 2005, 45-47). Formuloval mj. otázky, zda určitý jev je fenomén lokální, regio154