Liszka József (szerk.): Az Etnológiai Központ Évkönyve 2000-2001 - Acta Ethnologica Danubiana 2-3. (Dunaszerdahely-Komárom, 2001)

1. Tanulmányok - Varek, Josef: Könyvbemutató: Csehország, Moravország és Szilézia néprajzi atlasza - III. Kézműves- és háziippari, továbbá manufakturális termelés

územní jednotky - domínia. Čísla v tëchto územních jednotkách odkazuj! na Pfehled panství, statku a mčst v Čechách v letech 1752 - 56, který se nachází v pfíloze. Mapy zobrazují geografické rozmístční celkem 172 rúzných rukodčlných zaméstnání na území Čech v polovinë 18. století. Tento neobycejnë vysoký počet manuálních činností na vÿdëlek svëdëi o tom, že vedie béžných remesel mapy zaznamenávaj! i ojedinële se vyskytující výrobce, jako byli napf. šmukýŕi (zdobiči) či výrobci umelých kvetín a podobne.

Z dílčích i souhmných map jednoznačné vyplývá, že v 50. letech 18. století se v Čechách zhruba tri čtvrtiny ŕemeslníkú a dčlníkú zabývaly výrobou za účelem uspokojení každodenních potreb mestských i vesnických obyvatel v odívání, stravč, bydlení i obžive, k níž byly nutné pracovní nástroje, potrebné zvláštč v rolnických usedlostech. Mapy rozlišují mestské a venkovské ŕemeslníky a formou značky uvádejí jejich približný počet v jednotlivých lokalitách; lze také rozeznat ŕemeselníky pracující jen pro místní potrebu od ŕemeslníkú vyrábčjících pro zemský a zahraniční trh. Mapy vypovídají, že ve mčstech pŕevažovaly obory potravináŕské, kožedčlné a služby, zatímco ve venkovském prostredí se uplatňovaly pfedevším výroby textilní, zvláštč pak tkalcovství plátna. K nejčastčji zastoupeným ŕemeslníkúm náleželi krejčí, ševci, kővári, zámečníci, kolári, bednáfi, truhlári, pekári, ŕezníci, mlynári, zedníci, tesári, cihlári a tkalci. Tito ŕetneslníci se uplatňovali ve mčstč i na vesnici, kde uspokojovali predevším potreby místních obyvatel. Pŕevážnč v mčstském prostredí byly dílny kloboučníkú, kožešníkú, punčocháfú, soukeníkú, barvíŕú, koželuhú, jircháŕú, temenám, sedláfú, voskafú, mydlám, provazníkú, soustružníkú, hmčífú, sklenáfú, kameníkú a malim, orientované na širší okruh spotŕebitelú, hlavné v rámci oblastního trhu. Pomčmč široký byl i sortiment luxusních výrobku určených zámožnčjším zákazníkúm. Kupovaly se však jen príležitostné, protože nebyly k životu nezbytné. Z toho dúvodu - i když byl rejstŕík tčchto výrobku pomčmč bohatý, jeho výrobci - mčstští ŕemeslníci - predstavovali pouze asi desetinu ze všech výrobcú.

Struktúra a geografické rozšfení ŕemeslné výroby v Čechách v polovinë 18. století tedy odpovídaly potrebám mčstského i venkovského obyvatelstva. Je pozoruhodné, že z geografického rozložení výše zmiňovaných druhú remesel a výrob nelze dedukovat jakékoliv souvislosti s etnickým prostredím, neboť bývalá česko-nčmecká jazyková hranice není pro rozmístční remesel žádným dčlítkem. Vznik a provozování remesla určovaly hospodáfské podmínky, tedy poptávka po výrobcích, respektive trh. Nčkterá špeciálni remesla a výroby byly geograficky vázány na prírodní zdroje, k nimž se také soustŕedila jejich výroba. Jedinou výjimkou je obchod, u kterého mapa č. 34 podie Produkčních tabel a fasí Tereziánského katastru zaznamenává velký počet židovských obchodníkú. Ti v 50. letech 18. století vlastnili a provozovali hlavne venkovské obchody se smíšeným nebo nepotravináŕským zbožím. Často byli také nájemci vrchnostenských podnikú.

Tretí svazek Etnografického atlasu zobrazuje nejen prostorové rozložení ŕemeslných a výrobních odvetví i obchodu v Čechách, ale seznamuje s celou skladbou rukodčlné a manufaktúrni produkce v predindustriálním období, kdy dochází k intenzivnímu rozvoji a výrazné regionálni diferenciaci tradiční lidové kultury. Kartografické zobrazení kultumí diferenciace stejnč jako existence, vymezení a vývoj etnografických regionú bude tématem 4. svazku Etnografického atlasu.

207