Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 30 KABEŠ Sehnout Kabeš Sehnout Kabeš Sohnout Nemasta Děda JANA Nemasta (Vejde Kabeš a jde přímo k Sehnoutovi.

) Tak co, Karlíku, jak se vede? To tě náš profesor doběh, co? Tys myslel, že s tebou bude diskutovat, a on ti předepsal rum. Ale to jsem ti já zařídil. Hekl jsem mu, že si stěžuješ na péči o pacienty a že to dáš do novin. (Sedá na okraj lůžka.

) Ty jsi, ľrantišku, můj poslední kamarád. Ale tohles mi neměl dělat. Myslíš, že já nevím? Já vím, já všecko vím. Kdybych měl sebemenší naději, jenom stín možnosti, cožpak by mi váš dědek povolil rum? Zbláznil ses. Karle? My ti chcem zpříjemnit pobyt, a ty začneš s fantasií. To je taková methoda, víš, makarovská, v Já vím. Ty by ses, Františku, zlobil, vid, kdybych ti nevěřil? To víš, že zlobil. Tak i á ti tedy věřím. (Přetáhne si pokrývku přes hlavu.) (Kabeš vstane, položí ruku jemně na pokrývku, kde se rýsuje Sehnoutova hlava a odejde.

) Inu

, jo! (Rozhodí rukama, spustí je na pokrývlm a pak se obrátí na bok, jako by chtěl spát

.) (v rozpacích, neví co se sebou, brebtá). Taky už by mohli dát voběd ... (J a n'a přichází s lahví rumu.) Pane Sehnout, už to nesu! Pane jo!