Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 24 Vitíšek Děda Sehnout Děda Sehnout Děda Sehnout Nemásta Sehnout Hned, dědečku, za chvíli hude visita, pak nám všechno povíte. (Odejde.

) Ach, je to marný. Postěžuj si, nemáš komu. Jsem prodaný. To je ta jejich péče! (už chvíli pozoruje dědu zlým pohledem). Když si tak, dědku, myslím, že ty máš představovat nejvyšší stupeň vývoje hmoty, tak bych se raději vrátil do stavu prvoku a nálevní ku. Vidíte, už zase začíná, nálevník. Nálevník, pane, to ty jseš, nálevník jak se patří. Nej strašnější je pomyšlení, že kdyby nás oba vystřelili do vesmíru zcela opačným směrem, že bych se s tebou zase musel setkat v nekonečnu. Jen nikoho nestřílej, vochmelko jeden. Vidíte ho? To j o,potom inteligent. Pamatuj dědku, že kdybych mohl uvést tvé stařecké tělo do pohybu o absolutní rychlosti, zvětšila by se tvá nicotná hmota natolik, až bys vyplnil celý vesmír. A byl bys pak sám v sobě i bečkou zelí i hokynářem včetně elektrického mandlu. To u nás byl hokynář, něj akej Siismilch. Von nechal krámek ženě a sám se dal ke straně, jako káesčé, a začal organisovat nějaký družstva. Jezdili ještě s jedním tajemníkem po hospodách a dávali si bene. Von byl ohromně uvedomelej, takže se ho všichni báli. Až pak na ně něco prasklo, pustili je vod strany a měli vobá po chlebíčku, i s tím tajemníkem. I když je váš příběh, Nemasto, velmi poučný, měl byste uvážit, zda by nebylo lépe mlčet, když mluví mrtví. Ano, mrtví. Já jsem mrtev fysicky, nebo

í jsem zničil svá tělesná ústrojí alkoholem. A děda je mrtev absolutně, protože