Stehlík, Miloslav: Selská Láska; Q 663

19 Jelka (se poleká). Zejtra? Jakub Ráno

. Selka (se opravdu vyděsí). Můj ty Bože, a dvě nám zrovínka chcíply! Jakub Dvě? Selka Najednou, Jakube, jako by si řekly! Neštěstí se nás chytá všema čtyřmái Jakub Ale proč jste to nehlásili na obci? Selka A tam by nám-řekli: prasata jste nechali naschvál pojit hlady, kulaci! — Hlady! A zatím měly na dlaň speku, když jsme je... když jsme je na zahradě zakopávali. Červenku dostaly', víš, horkost. Jakub (vzdychne). To je smůly jak u ševce. Každou chvilku váni něco chcípne. Selka (zadržuje pláč). Vystěhujou nás... a tebe už neuvidím. Jakub (se vyplaší). Ale co tě to... kdepak! Nějak to tento. Co kdybych... víš, jako loni? Moje dvě prasátka vám ráno zaženu na zahradu, kus jako kus. A po kontrole byste je zas... plotem ke mně. Selka (se pohoršené librání"). Ne, Jakube,'to ne! Tebe do neštěstí nepřivedu . Jakub Nikdo se nic nedoví. A pak to na obci v papírech nějak umáznu. Selka Ne, ani za milión! Jakub Baruško, vždyť jsou to jen prasata. Selka Tak dobře, Kubíčku. (Vzdychne

.) Vždycky mě udoláš

.