Stehlík, Miloslav: Selská Láska; Q 663

11 onemelem, nemelem — sebrala nám doba mlejn". (Napije so

.) Toď jen cením zuby, ale smích mě přešel. No, zasměj se ještě i (Hltá ji očima.

) Já té polechtám, chceš? (Vstane

.) (se poleká, ustupuje). Ne. Nechte mši Nenechám. (Zastoupí jí cestu ke dveřím.) Budu křičet. Křič

! (v úzkosti vidí, iak se poklop zdvíhá - stolek i židle se kymácí;. Tetička leze! Ta nevyleze

. (Obejme bránící se děvče - tlumeně.) Přestěhuj se ke mně, Aničko! Bude nám oběma veselo. Proč se tady darmo dřeš? Co bych u vás dělala? Paničku. Koupím ti šaty... / (se brání)

. Hát

e svoji ženu. Utekla mi a čert ji vem, babu! Ty se mi líbíš ... (Chce ji políbit, ale Anička vykřikne - fíybes ji zvrátí na postel.) (J a k u b slyšel venku výkřik — vběhne.

; Co je? No, copak to je.

.. (Začne holí tlouci mlynáře.)