Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

36 Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán /se směje/. Ty taky rozumíš ženským kloboukům? fiozumím všemu. Ženské, jak vstoupí do krámu, neudrží krejcar. Já znám cenu peněz a cenu zboží. Jsi podivín a výstředník. Takového jsem ještě neviděl. Je lépe být podivínem než marnotratníkem, člověkem, který se prodává lichvářům do otroctví. Proč máme tolik zkoušet? Proč právě já mám mít takového otce? Zač mám být trestán? Ať se podívám kam chci, všude mají otce úctyhodného, spravedlivého, který jde ve všem příkladem napřede Jsou tatínkové, kteří jéou ozdobou každé domácnosti. Nepijí, neponocují, za děvčaty se netočí a nemají pochybné* kamarády. 7 Děláš ze mne bůhvíjakého nezbedu, a já zatím dávno nejsem ten, co jsem býval. Někde je to ještě horší. Tatínku, tatínku, z vás do smrti nic nebude, budete-li si takto počínat. Máte mít pevný životní program, cílevědomá práce má být vaší zásadou. Hlavu vzhůru a počněte nový život! Poznáte rozkoš odříkání a přísných životních pravidel. Slibte mi, že nastoupíte cestu ctnosti! /slavnostně/. Tady je moje ruka, co bylo, už není. Uvidíš, že budeš mít TB mne radost. Ani mě nepoznáš. /mu stiskne ruku/. To rád slyším, tatínku, předsevzetí je pevné. Doufám, že vaše Jako skála, jako žula! /Zamne si ruce./ Už nyní cítím rozkoš odříkání! Bude to znamenité. Jímá mě hnus, vzpomenu- li si na svůj pustý život. Ovšem jsem člověk poněkud slabé povahy a neměl jsem v nikom oporu. Svět mě zkazil. Ale já budu