Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

34 Storkán Huatoles Jiří Huatoles Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří Storkán Jiří /Hustole s přisedne. Hrají./ /si při tom prozpěvuje/. Stáří přichází kvapem vstříc, mladí se nesejdem víc... To je marný. Copak je to platný, /vejde/. Nechte toho tečí, tatínku. Huatoles, čekejte v kuchyni. /se vymrští/. Dle rozkazu. /Odejde vpravo./ Zatím co jsem byl včera v Plzni, presentoval jistý pán směnku na třicet tisíc. /zamumlá/. Aha, já už vím... Na takovou sumu! I Ze by byla už splatná? To to uteklo!, Zajímalo by mě, nač jste ty peníze potřeboval. Tomu ty, hochu, nerozumíš. Jsou všelijaké společenské závazky... potřebujeme se representovat... nač se pouštět do podrobností. Jsou okolnosti, o nichž se nebudeme šířit. /přechází pokojem/. Tatínku, vy jste náramně lehkomyslný. Nevím, co s vámi mám počít. Jsou ještě horší než jsem já. To není pravda. Nikdo nemá tak lehkomyslného otce. At se podívám kam chci, všude mají z tatínka radost, jenom já s vámi zkouším. \ Přeháníš, Jiříčku... Nestydíte se obracet k lichvářům? Nechápete, ze tím podkopáváte pověst firmy?