Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

31 Storkán i Tak, prosím, trochu ikávy! \ Valerie / To nemuselo být. /Nalévá sobě a Kamilce. Obé se dají do jídla. Pausa. Po chvíli štouchne Valerie Kamilku/. Mluv něco! Kamilka Co mám mluvit? Valerie Něco povídej a nesed tu jako pecka. Bud společenská. Ax se jeden nemusí za tebe stydět. Kamilka Já nevím, eo pořád proti mně máte. Valerie Bože, to je svízel s děckem! Pořád jí huba jede. Chvilku nemlčí. Kamilka Jednou vám mlčím, podruhé zas moc mluvím. Nechte mě bejt, jo? Jiří /slo$í noviny a vstane/. Musím do kanceláře. Valerie V neděli? Jiří Je mnoho práce. Valerie Nechod ještě, mám pro tebe slovíčko. /Po chvíli./ Chtěla byeh vědět... jestli jako... nebo ne... já nevím, jak bych to řekla... Jiří Nuže? Valerie Seknu to rovnou, jak si to myslím. MSI by sis vzít tadyhle Kamilku. Jiří Proč bych si měl vzít Kamilku? Valerie Proč? Proto! Přece nebude! pořád chodit svobodněji Jiří Jak to? Valerie Jseš už dost velkej klacek a Kamilka má taky svůj čas. Když si ji nevezme vlastní, kdo si ji má vzít? Dneska se ženiši nerodí. Storkán /se smíchem, škodolibě/. Opravdu, proč by sis nevzal Kamilku?