Poláček, Karel: Otec svého syna; Q 337

19 Jiří /si změří Ferryho/. Kdo jste? ^ Ferry /si dá ruee za hlavu a protáhne se/. Jsem nějakej Ferry Strnadel. Kandidát inženýrství. A vy jste syn našeho starýho, ne? Hned jsem to poznal. Jiří /se obrátí k Jarmile/. Slečno, pištěl /Jarmila usedne a píše/. Pan Ing. C. Ferry Strnadel, zde. Na vaši žádost propouštím vás okamžitě ze služby. /Podepíše dopis./ Doručte, slečno, dopis adresátovi! /Jarmila dá dopis Ferrymu./ Ferry /vezme nejistě dopis/. No ne... Děláte si legraci, jb? Jiří /suše/. Můžete jít. Ferry To byste mě vážně otrávil... Jiří /otevře dveře a zařve/. Ven. Ferry /schlípne, couvá ke dveřím a skuhrá/. Tohle se tak nenechá, víte, pane? To se řekne tatínkovi, on vám to vykreslí, budete koukat... Jiří Už ať vás tu nevidím. /Ferry zmizí./ Jiří /přechází prudce po kanceláři/. Ukáži, jak si představuji pořádek ve svém závodě. Netrpím žádnou nekázeň. Kdo mě přivede z míry, ten bude litovat. /Stane před klecí./ A co je tohle?