Fáklya, 1956 (6. évfolyam, 1-12. szám)
1956 / 1. szám - Fábry Zoltán: Egy Fučík beszéd margójára
Český pozdrav Julius Fučík csefa tídvozló feeszéde a keleteurópai kérdés víta* gyiilésén Vážený sjezde, by] jsem poslán českými délníky a Českými revolučními intelektuály, abych Vám předal pozdrav. Pozdrav prvnímu říšskému sjezdu Sarló, Ale takový pozdrav není a nemůže být aktem pouhé zdvořilosti. Revoluční proletariát netrpí na prázdné formality. Jsem tu jako člen národa, který je vládnoucím národem v tomto státe. Ale nejsem Členem jeho vládnoucí írscn- Šiny, nejsem poslán jeho vládnoucí menšinou, mým úkolem je tlumočit názor ohromné většiny členů toho národa, kteří trpí a jsou utiskováni. Bojujete za národní osvobození, bojujete proti národnostní mu útisku a nalezli jste správnou cestu, jestliže víte, ic tento osvo- bozenský boj je věcí revolučního proletariátu. Ale musíte \ ědév. že po vašem boku, po boku maďarských dělníků a pracujících rolníků stojí také čeští dělníci a pracující rolníci. Vy znáte české Černíky a české exekutory, vy znáte tvto nástroje útlaku. Nuže. s třeba, abyste také znali ty, kteří jsou vašimi spojenci, ty, kteří, že jejich povinností je bojovat s vámi. Za národnostní svobodu Maďarů bijete se nejen vy, ma ďarští intelektuálové v řadách maďarského proletariátu, za ná rodní svobodu Maďarů bijeme sc í my, dělníci a intelektuálove z Prahy, z Brna, z Hradce i Ostravy a miliony členů ostatních potla čených národů. Pozdrav, který přináším, je slavná přihláška do této mezinárodní jednotné fronty, která krok za krokem, se ztrá tami. ale vítězně postupuje ke svobodě. Mezi námi a vámi bylo dosud málo přímých styků. Bylo to na škodu vám i nám. Teď, když vidím práci Sarló, vidím i,ak '. čemu všemu se můžeme naučiti z vaší roethody. Naučíme se tomu. Je to škola, která učí o cestě k osvobozenu. Nejste svobodni. Ani my nejsme. A není to řečnický obrat, řeknu-li: ten den, který bude dnem Vaší volnosti, bude také dnem volnosti naší! ezek a részvényesek nem jelenthették az ugyancsak sztrájkoló cseh és szlovák népet, csupán egy jelentéktelen kisebb séget. A részvényesek az uralkodó tő kés kisebbség képviselői voltak, néptől, dolgozóktól idegen elemek. Csak így érthető üveg, hogy ugyanezen tőkés ki sebbség magyar képviselői — a Szent- iványiak és Szüllők — miért engedjék el szó nélkül a fülük mellett e halálos magyar sérelmet: magyar zsellérek gyil kos hullását?! A kosuti csendőr sortűz- re csak a cseh és szlovák dolgozók és zsellérek szívében rezdült morajló fel háborodás: a nemzettöbbség igaz hang ja, mely ezen a síkon, a közös szociális
