VJESNIK 8. (ZAGREB, 1899)
Strana - 207
207 zâdnâ pfekâzka pro dokazani za tyz odkazy vdëcnosti ani od zâdného jiného se diti nemâ. A obzvlâstë od J. M. pana Jana Jiriho z Svamberka, dëdicûv a budoucich nâpadnikuv pânë, téz J. M. pana Jana hrabëte z Serynu a dëdicuv pânë muzského pohlavi zâdnâ pfekâzka zapovidânim gruntuv aneb nëjakym sûzovânim, jakž by koliv obmysl a lest lidskâ vymysliti mohla, . činiti se téz nemâ. Mësto pak Sobëslav penëzitejmi platy a povinnostmi svymi vedle privilegii a obdarovâni svejch od J. M. pana z Rožmberka sobë danejch a dskami zemskymi na relaci J. M. cisarskou stvrzenycb, bude a mâ v poddanosti panu Janovi Jifimu z Svamberka, dëdicum a nâpadnikôm pânë zfistâvati. A jakož J. M. vysoce urozeny pân, pan Petr Vok z Rožmberka račil nëkteré dluhy a odkazy učiniti a jeste učiniti chtiti râci, ty aby se vejšeji do ctyfikrât sto tisic kop misenskych i s nâkladem na pohfeb J. M. pana z Rožmberka nevztahovaly, však podle zpusobu pod oboji evangelického bez ceremonii, kterež strana pod jednou uživa, bejti mâ a kâzâni aby se nad mrtvejm tëlem učinilo od tehož knežstva, kderejm jest se J. M. pân z Rožmberka až do smrti své spravovati račil. A to aby se vše počestne dâlo. Pohfeb pak slavnej a knižeci, jakž na takového pana a nejpfednejšiho krâlovstvi tohoto Ceského, s krâli, kurfifty a knizaty spfiznëného a posledniho slavného toho domu Rozmberského a to na uznâni pânuv poručnikuv, kšaftem od J. M. pana narizenych a nejbližšich krevnich prâtel dâlo. Však tak, na kterézby bud poradné listy a jistoly od J. M. pana z Rožmberka pod pečeti svou s podpisem ruky své vlastni pojistëny a neboližto kšaftem J. M. pânë odkâzâny byly, ty a takové dluhy, jistoty a odkazy bude povinnen J. M. pan Jan Jiri z Svamberka, dëdicové a budouci nâpadnici J. M. pânë x beze všech odporuv na terminy v tychz jistotâch, zâpisich a v kšaftu J. M. pana z Rožmberku polozenych zcela a zouplna odvésti a vyplniti, a to pod uvâzânim se s jednim komornikem prazskym v panstvi Trebonské. Co se pak svrškfiv, klenotuv; striber a hotovych penëz dotyce, ty aby J. M. pân z Rožmberka bud za zivobyti svého komuž se koliv J. M. by libilo je darovati a dâti a neboližto listem pod pečeti svou a na svëdomi dvou dobrych lidi a neboližto kšaftem odkâzati moci râcil. A co by se v panstvich J. M. pana z Rožmberka od svrškfiv, nâbytkûv, klenotuv, striber, hotovych penëz, jistot, neodkâzaného našlo, to aby pri tychz statcich k dobrému J. M. pana Jana Jiriho z Svamberka, dëdicuv a budoucich nâpadnikuv pânë zûstalo. Než co se biblioteky J. M. pana z Rožmberka, kteraž na Tfeboni jest, dotyce, ta aby s porâdnym inventarom do mësta Sobëslavë v misto pred ohnëm bezpečnć, kterež by se pri škole vystavëlo, odvedena byla a tam na budouci vzdycky trvajici casy všem trem pânum stavum sjednocenym podle majestatu J. M. C. daného a k té ceské konfesi se pfiznâvajicim a podle obnovené roku tohoto konsistore prazské pod oboji krâlovstvi tohoto k dobrému pfi téz škole zûstâvala. Od kterézto biblioteky jeden inventar pâni poručnici kšaftem nafizeni, druhej škola a tfeti purkmistr a rada mësta Sobëslavë v jednostejnâ slova psanej miti maji. A pfikoupilo-li by se od pânuv poručnikuv co knëh, to aby vzdycky se do téhoz inventare poznamenâvalo a zâdné knihy aby se odtad zâdnému nedarovaly pod klatbou zlofečeni na ty, ktefi by se toho dopustili. Než ku pfečteni a prepsâni na uznâni pânuv poručnikuv, kdyz by se komu jakâ kniha propujčila, ten mâ revers do jistého času k navrâceni ji zase od sebe učiniti. Však kdyby se v bibliotece J. M. pânë které knihy nasly, jakož se pak i nachâzeji, kterež z omylu dvakrâte, totiž jednostejnâ exemplaria koupené jsou, ty aby na zâmku v Tfeboni zûstâvaly, a J. M. pan Jan Jifi z Svamberka aby mël tu moc, sobë ktery by tak dvakrâte exemplaria se nasly, prvni dil voliti a pfi resizenci zachovati. I nad tim také i nade vši školou aby J. M. pan Jan Jifi z Svamberka dëdicové a budouci nâpadnici pânë vedle pânuv poručnikuv ochrannou rukou drželi. Chce-li jinâc,
