Bányai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1861–1874 (szlovák)
1865
4 Osvícenejších na Petrovácí nenít, odkud patrné, že né vnítrní pŕedsvédčenost, ale jen potajemné bauŕení, hlavatost, a podobné podlé cíle, pobízeli cirkev k tomuto kroku. Buriči jsau kapláni, kteŕí — pro mdlobu svého principále — mámením lid na svau stránku svázejí, aby si tak budaucnost zajistilí. Cirkev se pred více lety pisebné zavázala, že každoročné 50 zl. na verbáské školy dávati bude, nadeje tedy osvobození od této zavázanosR z jedné strany, z druhé pak — že po smrti nynéjšího svého staričkého knéze, dvau knézú povolá, a ten plat který jednomu nyní dává, potom mezi dvau podeli, k čemu však seniorát nikdy — Kuzmányi ale jisté privolí : jsau tí dve prícíny, proc autonomiu opustiti, a patent prijatí chce. Pritom všem ale, že toto zlé z tak malicherných a nicemných príčín pocliazí, jak sen. uŕedníctvo, tak i ja v tom sme pŕesvédčení, kterák se na tento čas tam nie poŕíditi nedá. Co se Vébera týče — knézská porada, která se dnem pred sen. konventem 21. Juniusa držela, v tom se usnésla, že jestli Veber do sen. konventu, jako tam ŕečenó bylo s oným zhrešil sem Otče u príjde, s bratrským toliko pokáráním tauto záležitosť v zápisnici opomene, jestli pak vystane, a skutky své neolituje ; pŕísné jej pokárá. A co se stalo? toto poslední. Moje vlastní náhledy, a odtud pocházejicí moje úredni v této véei zakročení, oznámil sem sen. shromaždení. v v Následkem tohoto podávám príležitosť, na t. č. prítomnému p. seniorovi, aby to, co j esté k této véci chybuje, aneb se snád od toho času prihodilo, ustné prednésl. A toto jsau tí záležitosti, které sl. dištrikt tím rýchlejí povážiti má, čím jistéjší véc jest, že odtud pocházející okolostejnosti a vady od korene léčené a napravéné býti musejí, nebo bez toho správa církvé, poŕádek a kázeň jez nemožná, spravovaní církvé pak jest tak težké bŕeméno, že z pod ného osloboditi se jest mnoneni vítanejší véc, néž pod ním i dále stonati a upéti. Ustavičné tŕeni s Hm. kat. cirkvi to pŕedevším napomáhá, že vyslovením úplné rovnoprávnosti, my se na tauto zásadu odvolávame, aby to co jest slobodno ŕ. katolikúm naproti nám, i nám popobnČ na proti ním slobodno bylo ; oni však nejen že tauto vzájemnost uznati a do života uvésti nechtéji, než i čl. XXVI. r. 1791, a čl. III. r. 184 3/4 die svého pochopu si vy svétlují a užívají, baauo v jediných pádech ne die téchto, ale podlé starobylých narízení pokračuj!. Ponévádž pak zrétedlnýmí skutký dokázati se dá, že místodržitelská rada až podnes společné potahy obau cirkvi, ne die nestrannosti zákona, ale vždy die pochopu a žádosti ŕ. kat. cirkvi rozrešuje : za povinnosť si pokladám sl. dištrikt upozorniti nato kterák pŕišel již ten čas, aby zásada rovnoprávnosti v článku XX z r. 1848 vyslovená, nejbližšimu krajinskému snemu, i s jistým návrhem náboženství se tykajíeím predložené byly. Nebo takový zákon, který jest síce velice prospešný, ale upotŕeben nébývá, málo co plátný jest. A toto byl druhý hlavní punkt, na který sem sl. dištrikt upozorniti chtél. Celý svét zná, že cirkev naše, všecky své církevní a školské potreby sama zapravuje ; známo jest, že všeobecné zchudobnéní i nás tlači; známo jest, že duch času veliké a s mnohými výdavký spojené opravi pri cirkvi a škole, jako i založení takových ústavu, bez níchž s prospécliem k cílí krácéti nemožno, požaduje. Cirkev a jednotliví její údové, pri vši své horlivé obétovavosti nejsau predce vstave všecky své potreby samí zapraviti. Následkem úredni této p. suprinta zprávy, dištrikt uzavrel : 1. Aby za odstránéní patenta k jého excell. p. K. Sennyeimu z prédsedníctva, úredníkű, a ze sen. pŕedstatu, ku nimž i p. agens Kol. Szontagh pŕipojen býti ma, záležející deputácie vyslaná byla. 2. Aby vyslanci z dištriktu, gener. konvent oto požádali na vypracování návrhu nábož. zákona krajanský výbor vyjmenoval, a záležitost tauto v čas snému pozornau myslí sprovázel. Za tímto p. biskup dále takto pokračoval ve své úredni zprávé : 1. Upozorniv na tau velikau ztrátu, jakovau ev. Syon potkal, umretím totižto záslauhplného nékdy agensa Jiriho Prokópiuse, dále veliké zásluhy o pokladnici dištr. si nadobyvšího b. Ladislava Podmanický, pak v Arade Jozefa Glacz, a v Novohrade umslého Horáce Srétera. Zádá se predsedníctvo, aby jejích pozústalým spoluútrpnost dištriktu oznámilo p. b. Ladisl. Podmanický pak, jedinkému téhož jména synovi, také i tau dűvéru vyjevilo, kterák nádčje jest že po smrti drahého oýce svého, néjen jméno, než i etnosti nebožtíka zdédí. Podobné k žalosti oznámenó že Ondrej Alitisz šúránský, Ján Bencúr h. strehovský, a Ján Valentíny! sirácký knéží; Florian Lukeš sarvašský prof. a Štef. Országh penčánský učitel k otcum se odebralí. Památku a zásluhy zesnulých dištrikt protokollárné zvéčnití uzavrel . 2. Na promény v úŕadech oznáméno : a. V seniorátech : Štef. Görgey, dozorce báč-sriemského seniorátu úrad
