Tiszai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1839–1880
1862. július
48 když se osvedčila: ..že rádéji umŕe, nežby 11a ŕ.kat. víru pŕestaupila" ; že ten j istý služný dne 24 apríla matku toho dčvčete skrze hajduka s vytaseným mečem, k Jánovi Hlaváč šarišské stolice hlavnému županovi do Prešova odvcsti dal , jenž hmotnými sliby chcel matku na to napraviti , aby dcéru svau k ŕ.kat. víre prinútila; dotud pak , kým matka v Prešovč byla , dčvče pred násilím se ukŕivajíeí dal v Jakubovceek skrze hajdukô hledati , a když ji v jistém domé nalezli. ncdbaje na její chüravost, dal ji vyložiti na väz a k ŕ.kat. biskupovi do Košic odvézti , kde v kláštore zatvoŕena držána byla; že dne 11 máje Ján Tabiáš neslušným zpňsobčm do nčmccko-jakubovského ev. aug. vyzn. chrámu sc vŕítil , tam pred oltáŕem slaužíciho knčze hlasné znepokojoval, což obecné pohoršení zpňsobilo na tolik, že z chrámu vyvedcn byl; a spolu po predložení tohoto pohoršlivého pádu oznámil, že v této záležitosti tri prípisy poslal vys. kr. Náméstné Radé a napravení té urážky mocnými slovy vymáhal, odpoveď však navzdor tohoto prísneho oslovení a prosení až po dnes neprišla. Okolitý konvent toto urážlivé a pohoršlivé pokraéování a náboženské pronasledování ani s duchem času, ani se zákonnými právy a svobodámi našimi ani s Ježišovými zásadami spravedlivosti a bratrské lásky srovnati neznaje, a v tom do prostá skutočne nohami šlápání Článku zákona z r. 1843 na manželstva míchana se vztahujícího punktu HI-lio a 20 čl. z r. 1848 vidé, ustanovil: aby ponévádž vys. uh. kr. Náméstná Rada tuto urážlivau záležitost ani navzdor trojnásobného pŕcdstŕení pána Superintendenta ncvyrovnala , aby k Jeho Vcličestvu poslán byl nejponíženéjši prípis, s priloženými onécli tŕí pŕipisň odpisy, v némž v pokorné ucté prositi treba: aby uh. kr. Náméstné Radé vyrovnání této urážky a vydání odpovédi pánu Superintendentovi najmilostivéji naložiti ráčilo. LXI. (Cz). Gemerský seniorát stížnost vedl z jedné strany proti Jozefovi Schlosserik dobšinskému ŕ. kat. knézovi , že násilné a urážlivé pokračoval , když b. r. dne 25 aprila pri domé Ondŕeje Pallasko gočovského ev. otce, anť ani tento ani jeho manželka doma nebyli, na voze pristav, jichll roční dcéru , jenž z míchaného lože pochází , navzdor jejího plaču a odpírání násilné na Dobšinu odvezl ke konfinnácii, domu prišed, dítč skryl, sám pak prosto šel na mčstský dum a od predstavených pod zámyslem tím, že jeho bezpečnost znepokojovati chtéjí, drába žádal, kterýž mu i dán byl. Domu navrativší se vodičové, porozumčvše, že jicli dítč ukradeno jest, bez oddychu a v zaufalstvé béželi na Dobšinu, alcjich hajdúk nepustil do fary, méstská vrchnost pak nechcela se iníchati d) véci na jejích stéžování, pŕedstírajíc, že tato záležitost na pole cirkevné patrí, následkem čehož díté to jen 27-ho po polední domú propušténo bylo, když již pŕinuténo bylo skrze zpomenutého knčze svátost oltárni prijatí. S tím sc však nespokojil, než ješte pozdéji rodičä i pred rožňavským služným jako takových obžaloval, jenž se opovážili jej v uŕadování pŕekážeti, a kteŕíž pro udaný výstupok na den 4 Máje pred saud povolaní byli, než za nevinných uznáni , na svobodu propušténi byli , — z jiné strany, že k rožňavské ev. cirkvi pŕišel rozkaz od uh. kr. Náméstné Rady cestau občanské vrchnosti, aby v počatočných školách v 4 tŕídé kreslitbé vyučovati za povinnost si pokládala, aneb zdráhání svého príčiny udala. Okolí to prvší násilné a nezákonné pokraéování tím hlubším pohoršením prijalo, čím III článek zákona z r. 1843 náboženské vychovávání z míehaného manželstva pošlých dítek rodičum až do 18 roku na svobodnau vôli nechává , v druhém pak vidí zŕetcdlnau urážku , na kolik totiž s pominutím našich církevních vrchností navzdor svobody ve vécech vyučování v 2G čl. zákona 1791 posvétčné skutečné narizování se obmýšlí , právé proto ustanovilo se písatí uh. kr. Náméstné Radé, kdežby se poprosila, aby všeliké Schlosserik Jozefovým podobné násilné a proti zákonné skutky konečné zakázala, rozkazy pak církve a školy naši se týkající jediné cestau našich církevních vrchností sdčlovati ráčila. LXII. (Sz). Cirkev velko-ŕevaucká v gemerském senioráté ležící , na základé písané nápravky s rožnavskau školau učinéné, okolitému konventu tu otázku predložila k zákonoplatnému rozhodnutí „zdáliž ty úroky, které mčsto Vclká-Ŕevauce od jistiny 1000 zl. v. str. na rožnavskau školu založené, platí, moh au zarátané býti cirkvi do patŕičnosti školské podpory, aneb ne" a spolu z yíce príčin žádala pro sebe pŕíznivé rozhodnutí. Ponévádž mesto V.-Revauca svúj ročitý pŕíspévek k napomožení rožňavské školy učinený a pôvodné ze 125 zl. v str. záležející proménila na 1000 v str. zlatovau jis tinu, a v listinč o tom vyhotovené jediné pro mésto si ]iodrželo prípadné práva nakladám' a jistého vplyvu, to však. žeby k tomuto kroku skrze ev. cirkev v lônu svém
