Tiszai Evangélikus Egyházkerület jegyzőkönyvei 1839–1880
1862. július
7 • v IX. (B). Čítalo se pŕedstŕení Seniorátu gemerského, které na základé bratrské lásky nestavené a dôkladnými dôvody podporované bylo , vnémžto se píedstírá že se ve Velké-Revauei slovenské dodgymnasium zakládá , jehož záležítost se do ochrany Dištriktu odporaučí , a za její odporaučení na generálním Konventé tím více prosí, ponévadž cirkev Velko-Revaucká plat jednoho uébáre (na stranu) ústavu tohoto jíž zabezpečila: Dištrikt s radostí použití chce príležitosť tuto k dokázání toho: že si za svau milau povrnnost pokládal povždy nakolik možné vyhovéti slušným a spravedlivým nárokôm národním, vyhlásiv záležítost revauckého slovenského podgymnasium za svau, uzavrel: že k doživota uvedení podgymnasium tohoto všeeky v moci své postavené prostŕedky použit žádá; takové senioratôm k horlivému k podporování tímto odporaučí; ohledem na dištr. pomôcku tože zásadné jíž teď do radu jiných skrze Dišstrikt podporovaných učebných ústavu klade a slibuje takové i na všeobecném konventé odporaučet. Aby pak záležítost Velko-Revauckého slovenského podgymnasium čím dŕívejšímu napŕedování radovati se mohla . pan Eduard Zsedényi Dozorce poručil velkodušné na tento cíl hned v Konventé dvétisíc zlatých rak. č. jako fundácii s tau však zŕejmau výminkau. že základní jistina tato jen tak a dotud bude platnau , jestli a dokud škola tato s naši autonomickau cirkvi v tuhém svazku pozôstane, a pod zákonitými organy a vrchnostenským dozorstvím téže stojíc v Čístém evanjeličkám duchu učinkovati neprestane. — Toto velkodušné poručenstvo Dištrikt s povinným vdéčným podékovaním prijal, povdéčné pak city slovenských bratrô našich vyjadril povdéčným srdcem a nadšenými slovy pan August Skultety rozložňanský Sl. B. kazatel , za šťastného pokládaje sebe a svých národovcú , že se vzájemná duvéra a bratrská láska ze strany bratrô rozdílných jazyku takovauto šlechetnau obétovavostí a takovýmto vznéšeným skutkem zapečetuje. X. (B). Navrženo bylo, aby Dištrikt náš, k bratrôm pŕeddunajského okolí ješté vždy v nešfastném rozdvojení se nalezajícím slova vážná a k míru vyvolávající upravil; Za cíli pŕiméŕenéjší se uznalo, v ohledč tomto na všeobecném shromáždéní pozdvihnauti hlasu, k čemuž se tam jdaucí vyslancové naši úradné ucestují. XI. (B). Čítalo se dvojí v zpôsobé uzavŕení vyslovené osvédčení Seniorátu malohontského, die kterého ono v č. 5-tém punktu VII-lio dištriktualného dne 16 Julia roku 1861-ho v Košicích držaného Koventu obsažené vyslovení, jakoby Seniorat malohontský dištrikt, školskau pomôcku na rok 1862 byl pfíjal, a rozvržení její Dištriktu byl svéŕil, naproti osvédčení se patričného Seniora jen chybau zapisovatele do zápisnice se vneslo; taktéž že dištr. školská pomôcka na seniorat malohontský s uražením autonomických práv jeho , a na vzdor víckráte vysloveného ohradení se vyvržena byla , pro kteraužto príčinu se Seniorát tento k platení téže pomôcky , die dosavádního rozvrhu a klíče ani zavázaným býti nepokládá, budaucné pak žádá aby dištr. učiliska, na jeden bohoslovecký veškerému evanjel. télu v Uhŕích (blahonosné) ovoce donašející ústav reducovana byla , a udržování takovýchto potomné s spojenými silámi žádá. Ohledem na první osvédčení obsah otazného 5-ho Čísla VII-lio punktu protokolu konvent za svuj uznaje učinénau naproti hodnovérnosti protokolu výčitku za bezdôvodnau vyhlásil ; zohledu pak druhého vyslovuje , že záležítost dištr. školské pomôcky na konventech našich dištrikt, na kteríchžto i seniorat malohontský povždy zastupen byl , počnauc od roku 1850-ho bčžným pŕedmétem byla, že na konventé ôíreďházském roku 1858-ho držanéin podlé požadování tehdejších okolností, dištr. školská pomôcka vnynéjší zpôsobe jen na jeden rok a však v nadéji že taková udobrení se strany senioratô dôjde a na základé společného usnésení vyslancu senioraty zastupujících vyhodéna byla; že toto roku 1858-ho učinéné vyvržení pozdéjí skrze senioraty skutečnč nejen za dobré uznano bylo , ale takové i na budaucí rok uzavreno bylo ; že ohradéní se malohontského Seniorátu proti témto uzavŕením všeobecného shromáždéní , už ani zté príčiny platné býti nemôže, ponévadž na konventech našich vždycky vétšina rozhoduje; že jestliby se i Senior malohontský na konventé košickém roku 1861-ho držaném proti pfijatí pomôcky byl vyslovil , — co ale nestojí — toby jen jediné osamotené vyslovení bylo , které jako rozhodné oproti sedmero hlasôm skrze Konvent uznáno b\ti nemôže; následkem všeho tohoto osvédčení malohontského Seniorátu vztahující se o*
