Simon Attila et al.: Revolúcia v susedstve. Maďaraská revolúcia v roku 1956 a Slovensko (Somorja-Pozsony, 2017)
VI. Jiři Bílek: Reakce československé aramády na povstáni v Maďarsku na podzim 1956
VI. Reakce československé armády na povstání v Maďarsku na podzim 1956 95 a dokonce i pri zásadních rozhodnutích bylo treba proto vycházet z rúzných zdrojú, které si často protiŕečily. V nejednom prípade proto prevážilo ideologické hledisko nad odborným a tzv. nebezpečí kontrarevoluce bylo neúmérné zveličováno. Projevilo se to mj. v rozhodnutí povolávat k doplnéní armády pouze záložníky české a slovenské národnosti či v opatŕeních k utužení kázné a bojové pripravenosti. Podie materiálu predloženého kolegiem náčelníkem Generálního štábu10 „nelze vyloučit, že se kontrarevoluční sily pokúsi proniknout na naše území a prenést povstání do slovenských krajú. Je téz možno, že pri postupné likvidaci budou k nám kontrarevoluční skupiny zatlačovány“. Proto bylo treba počítat s tím, že ani dosud provedená opatrení nebudou dostačující a náčelník Generálního štábu navrhl prevedení částečné mobilizace, což kolégium odmítlo. Stejné se postavilo i k možnosti stažení části vôjsk ze západní části štátu - právé začínala tzv. suezská kríze - a nepŕiklonilo se ani k varianté naplnit povoláním na vojenské cvičení nejen 3. md, ale také další vojska 2. VO, pŕedevším 4. a 18. sd. Poté mél byt kryt hraníc s Madárskem reorganizován tak, aby sestavu prvního sledu tvoŕily organické sily uvedených dvou streleckých svazkú s potrebnou hloubkou a plným bojovým zabezpečením. Vše nasvédčuje tomu, že v té dobé patrné ješte nemélo vedení MNO védomí o chystaném ozbroj eném zásahu Sovétské armády v Maďarsku - už o dva dny pozdéji totiž souhlasilo s mnohem radikálnéjším postupem. Poslední ŕíjnový den byla pohotovostní sestava vôjsk 2. VO k ostraze a krytí slovensko-maďarské hranice plné bojeschopná (viz Príloha 2). Do bezprostŕedního krytu státních hranie bylo na tŕech obranných úsecích, v záloze a dvou úderných skupinách nasazeno k 1. listopadu celkem 8 759 mužú, 280 tankú, 102 protitankových kanonú, 33 protiletadlových kanonú, 42 dél a tarasnic, 43 samohybných dél a 82 minometú. V sestavé jednotek prvního sledu bylo 2 761 mužú, 24 tankú, 89 protitankových kanonú, 14 dél a tarasnic, 17 samohybných dél a 12 minometú. Nejvétší koncentrace sil a techniky prvního sledu byla na bratislavském pŕedmostí, nejmenší v úseku Šahy - Moldava nad Bodvou. V mírových posádkách byla navíc pripravená záloha MNO s 3 415 muži, 129 tanky, 15 protitankovými kanóny, 38 protiletadlovými kanóny, 21 dély, 17 samohybnými dëly a 5 tarasnicemi.11 10 VŰA-VHA, f. MNO, 1956, GŠ/OS, 2/8-39b 11 VÚA-VHA, f. MNO, 1956, GŠ/OS, 2/8-49 b První úsek Bratislava- Šahy o délce 225 km byl obsazen útvary a jednotkami 4 sd (velitel plk Dzamko), 2. úsek Šahy-Plešivec (167 km) jednotkami 31. téžké dëlostfelecké brigády (velitel plk. Rozehnal), 3. úsek Plešivec-Čierná pri Čope (220 km) sestavou 18. sd (velitel plk Andrejčík). 1. úderná skupina ve WP Lešť méla v sestavé 33. tp, 6. mp, 13. spojpr, tpr Tankového učilišté a prápor Péchotního učilišté (velitel plk. Dobrovský), 2. úderná skupina 22. výsadkovou brigádu a 10. tankosamohybný pluk (velitel pplk Mansfeld). Záloha MNO byla složena z 3. md (bez 33. tankového a 6. mechanizovaného pluku, jimiž byly posíleny jednotky 1. úderné skupiny), 1. školního tankového práporu a Delostreleckého technického a Leteckého technického učilišté. Viz též Príloha 2.
