Perkár, Martin - Simon Attila - Tokárová, Zuzana: Cena víťazstva. Odvlečenie obyvateľov z územia Československa, Maďarska a Poľska do Sovietskeho zväzu v rokoch 1944-1945 (Šamorin-Košice, 2017)
Jan Dvořák: Zavlékáni československých občanu z dnešního územi České republiky do SSSR po roce 1945
Zavlékání československých občanú z dnešního území České republiky ...47 Na osvobozená území vstupovaly jednotky Smerš neutajené a púsobily okamžité v druhém sledu vojenských formací zpravidla vždy v rámci jednotlivých frontú. Mezi jejich hlavní úkoly patrilo vyhledávat, sledovat a zatýkat na území, kam krátce pŕedtím vstoupila Rudá armáda, všechny skutečné i potenciálni nepŕátele SSSR, respektive komunismu. Vše se samozrejmé odehrávalo bez ohledu na pŕedválečný právni poŕádek jednotlivých zemí a obecné uznávané normy mezinárodního práva. Rovnéž se tak délo bez účasti a v naprosté vétšiné i bez védomí nékterého z tamních státních pŕedstavitelú nebo príslušných orgánú štátni moci. Stejné jako tomu bylo již pŕedtím na Balkáné či v Polsku musely se orgány vojenské kontrarozvédky objevit i na osvobozeném území Československa. Ode dne, kdy sovétská vojska prekročila pŕedválečné východní hranice ČSR, proto múžeme zaznamenat ŕetéz zatýkání, véznéní a deportací civilního obyvatelstva do SSSR. Zatímco na Podkarpatské Rusi a na Slovensku mélo zatýkání masový charakter, na území Moravy a Čech bylo zatýkání vétšinou výbérové, ale pŕedem pripravené a cílené.12 Ješté pŕedtím zasáhly jednotky Smerš a NKVD preventivné v Českém Slezsku, tedy na území, které bylo z veiké části od podzimu roku 1939 pŕipojeno k Ríši. Zdejší obyvatele (vétšinou ŕíšské občany) mohly proto sovétské orgány bez problémú obvinit z protisovétské činnosti (napŕ. ze spolupráce s némeckou rozvédkou) a následné deportovat do SSSR.13 Hlavní „koŕist“ čekala na sovétské tajné služby na postupné osvobozovaném území Protektorátu. Vedie konkrétních protivníkú spjatých s némeckou okupační mocí a kolaborantú se v hledáčku Smerše ocitli zejména príslušníci ruské a ukrajinské antibolševické emigrace, kteŕí získali v meziválečném Československu dočasný azyl nebo se zde natrvalo usadili. Uniknout neméli ani príslušníci československé politické reprezentace na Podkarpatské Rusi z konce tŕicátých let, kteŕí našli po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi dočasný azyl v Protektorátu a samozrejmé vojáci Rudé armády, ti se „previnili“ tím, že padli do némeckého zajetí. Nejhorší osud čekal dústojníky a vojáky „zrádné“ Ruské osvobozenecké armády. Ani výrazná pomoc vlasovcú Pražskému povstání v jeho perných počátcích nemohla smazat jejich pŕedešlé „hŕíchy“, t.j. spolupráci s nacistickým Némeckem motivovanou bojem proti stalinskému režimu. První prípady cíleného zatýkání pŕedem vytipovaných osob lze zaznamenat již v moravských metropolích - Ostravé a Brné. Doložený jsou však i prípady osob zatčených na základé smyšlených udání místního obyvatelstva či dokonce téch zadržených zcela nahodile bez jakéhokoliv pádného dúvodu. Hlavní pozornost sovétských tajných služeb se však soustŕedila k Praze, hlavnímu centru emigrantských aktivít v pŕedválečném Československu. Když pŕišly zprávy o vypuknutí Pražského povstání, začaly se sem proto kontrašpionážní jednotky urýchlené pŕesouvat. První prípady zatčených v Praze lze zaznamenat již 11. kvétna, zatýkání zde však pokračovalo po celý kvéten, dokonce i o sobotách a nedélích.14 12 KOPŔIVOVÁ, A. Osudy ruské emigrace..., s. 33. 13 BYSTROV, V. Únosy československých občanú..., s. 35-36. 14 KOPŔIVOVÁ, A. Osudy ruské emigrace..., s. 33.
