Sándor Eleonóra (szerk.): Fórum spoločenskovedná revue 2010 (Somorja, 2010)
Štúdie
Národnostný štatút z roku 1938 a maďarská menšina 115 V § 4 upravuje se užľvání češtiny a slovenštiny ve vzájemném pomeru. Slovo „úrady“ v dosavadnľm textu zákona zavdávalo nëkdy príčinu k výkladu, jakoby se predpis netýkal jiných verejných orgánú, zejména také ústavú a podnikú, na pŕ. železníc a pôšt. Proto nahrazuje se slovo to výrazem: „veškeré verejné orgány /§§ 1 a 3/“, t.j. soudy, úrady, orgány, ústavy a podniky štátni, dále samosprávné úrady, zastupitelské sbory a veškeré verejné korporace ve státé. Dosavadní právo pŕíslušníku jiné národnosti než československé užívati vlastního jazyka ve vyučování na školách pro né zrízených jakož i pri správé téchto škôl a kulturních instituer pro tyto pŕíslušníky bude podie osnovy v mezích stanovených provádécími predpisy rozšíreno i na vzájemný styk téchto škôl a kulturních institucľ s dozorčími úrady neb orgány štátni správy školské a osvétové. Podie ustanovení § 6, odst. 2 má jazykového zákona býti užito také na Podkarpatské Rusi, dokud jazyková otázka nebude tam upravená snémem. Ponévadž však jazyk ruský /maloruský/ na území Podkarpatské Rusi má postavení zvláštni - nikoli pouze takové, jaké je mají jiné jazyky než československý podie § 2 - dává se této dochylce výraz ustanovením „budiž užito tohoto zákona, avšak se zvláštním zŕetelem na postavení jazyka ruského /maloruského/ na tomto území“. Zmocňovací klausule § 8 prejímají jednak ustanovení dosavadního zákona, jednak stanoví další výhody pro pŕíslušníky menšinových národností. Tak na pŕ. zmocnéní k vydání predpisu o usnadnéní styku s pŕíslušníky jiného jazyka, než ve kterém verejný orgán /§§ 1 a 3/ po rozumu tohoto zákona úraduje, znamená, že má býti umožnéno, aby tam, kde úrady a orgány, zejména finanční prokuratúra, zastupují štát pred soudy nebo jinými úrady, mohly - když protistranou bude príslušník jiné národnosti - užíti i jeho, po prípade jen jeho jazyka, zvlášte v ŕízení exekučním pro dané a verejné dávky a v knihovních návrzích; dále, aby pri uzavírání soukromoprávních smluv za štát jako stranu, je-li druhá smluvní strana pŕíslušníkem jiné národnosti než československé, bylo možno sjednati a sepsati smlouvu také v jejím neb jen v jejím jazyku; konečné, aby bylo možno soutéže na dodávky a práce vypisovati také v jiném jazyku státnim. Také pŕédpisy o jazykových znalostech jsou vesmés opatrením sméŕující k tomu, aby se zabezpečilo úspéšné provádéní jazykového zákona a naŕízení. Konečne zjednáva se zákonný podklad pro prípadnou jazykovou úpravu styku s cizinou se zŕetelem na mezinárodnľ právo a zvyklosti. Na konec se podotýka, že v provádečím naŕízení, které bude vydáno pripraveno je nyní už krómé toho, co poskytuje primo zákon sám, dalších 27 výhod pro jazyky jiných národností než československé.
