Popély Árpád (szerk.): Iratok a csehszlovákiai magyarság 1948-1956 közötti történetéhez. I. Válogatás a csehszlovák állami és pártszervek magyar kisebbséggel kapcsolatos dokumentumaiból - Fontes Historiae Hungarorum 4. (Somorja, 2008)

Dokumentumok

7) Občané tří bývalých maďarských obcí u Bratislavy obdrží během jednoho týdne státní občanství a řešena bude i otázka jejich pensí, eventuelně dočasně zálohově.

8) Souhlasíme s tím, aby na dobu jednoho měsíce a to od 10. července tohoto roku bylo přerušeno přesídlování obyvatelstva, avšak do tohoto data aby se ve výměně v plné míře pokračovalo.

K stížnostem z maďarské strany poznamenali českoslovenští delegáti, že i my můžeme předložit řadu stížností v případech, kdy maďarští činitelé nutí Slováky v Maďarsku, aby se nevraceli, že vyhazují lidi, kteří se hlásí k přesídlení, z práce i z bytů, že jim konfiskují půdu a přitom je nepouštějí do Československa. Poznamenali jsme, že z maďarské strany se nedodržují závazky (otázka přesídlování, reparací, slovenských škol v Maďarsku atd.). Jestliže nyní maďarská vláda hrozí ve své notě represáliemi, pak upozorňujeme, že tím dojde k novému ztížení situace, že i naše vláda má možnost sáhnout k represivním opatřením. Odmítnutí hospodářských jednání by bylo ke škodě Maďarska, a hrozba, že Maďarsko neuzavře s námi kulturní dohodu, je rozhodně velmi nepůsobivá.

Soudr. Nový v závěru řekl, že strana byla po únoru plně zaměstnána konsolidací a upevněním našeho vítězství, že nyní máme presidentské volby, nový vládní program a Sokolský slet, který nás plně zaměstná. Maďarští soudruzi nám svou notou do této práce vpadli. Naše strana je rozhodnuta uspořádat otázku Maďarů na Slovensku, ale učiní tak s hlediska, že jde o vnitřní československou věc a při poskytování práv Maďarům budeme trvat na faktické reciprocitě. Soudr. Nový žádal, aby maďarští soudruzi prohlásili jasně a závazně, zda chtějí pokračovat v čs.-maďarských jednáních, dále zda má či nemá přijet naše hospodářská delegace do Budapešti a konečně, zda jsou Maďaři ochotni uskutečnit schůzku mezi dr. Okálim a Hajdu, kteří by všechny stížnosti bod za bodem projednali. Na to se rozpředla debata, která měla místy trpký ráz. První promluvil soudr. Révai, který se zdá být nejostřejším zastáncem protičeskoslovenského postoje.

Soudr. Révai: Zpráva čs. delegátů se zdá být uklidňující, ale kde je záruka, že maďarská otázka na Slovensku bude vyřízena. Naléhal, aby čs. vláda učinila ve věci Maďarů veřejné a jasné prohlášení. Řekl, že při poslední návštěvě v Budapešti bylo se soudr. Širokým domluveno, že nastane jakési příměří a bude udržen status quo, to jest, že nebude dalších konfiskací, a že ustane národnostní útisk. Soudr. Široký tehdy říkal, že musíme mít čas do voleb. Nyní je po volbách a čs. soudruzi mluví o nových datech. Z maďarské strany byl status quo dodržen, žádné útoky v tisku na Československo nebyly, ale kdo ujednání o příměří nedodržel, byli českoslovenští soudruzi.

Soudr. Nový: Szabad Nép znovu útočí na čs. vládu. Četli jsme článek, v němž se tvrdí, že i po únoru jsou pro Maďary v Československu poměry jako za Zenkla a Lettricha.

Soudr. Révai: Ano, my už si reservu ukládat nebudeme, a budeme dál útočit. Není to věc redakce, ale usnesení našeho politbyra.

Soudr. Rákosi: Začal tím, že si trpce stěžoval, že na dopis, který poslal soudr. Gottwaldovi, nedostal vůbec odpověď, ba ani potvrzení o příjmu dopisu (tuto věc soudr. Rákosi znovu připomněl v druhé rozmluvě, která se konala následujícího dne). K sdělení, že konfiskační výměry provedly akční výbory a nikoliv úřady, řekl, že to je pouhé maskování naší politiky, že snad ze 40 konfiskací jich 20 zrušíme, ostatní necháme, a v podstatě provádíme tuto politiku dál.

41