Jariš, Milan: Intelligenti; Q 664

- 47 dokázal, ktorý jediný mu mužo pomoci, člověka, ktorého si po léta nikdo nevšiml a ktorý je na konci sil, který možná zahyne, jestli .mu nikdo nedá možnost, a v tom okamžiku dávají Martínkovi na vybranou: Bud toho člověka opustíš, vykopneš, zachováš se jako mizera, anebo budeš jako politický demonstrant dál felčařit... Jestli se ovšem nerozhodnem tě poslat vůbec ke všem čertům. A vědu budou dělat Kubáskové, ti mají prostředky, důvěru, věhlas. Ale z čeho, z čeho budovali svůj vědecký věhlas? Řekněte mu, Marie proč vás před lety pan Kubásek vyhodil, jen to řekněte! Marie Ach, to už není ani pravda. On byl Kubásek vždycky nelida. Tenkrát nám přivedli chlapce, vdechnul nějakou železnou střepinku, dostala se inu do plic. To víš, Kubásek byl na koni. Měl případ. No, tenkrát dostávat takovou věc z plic, z toho se člověk už nevylízal. Až jsem nad tím klukem brečela, když jsem ho vedla k roentgenu. U r aort genu kluk zakašlal a roentgenolog povídá: Hnula se. Jako ta střepinka. Já začala prosit, že snad kluka zachráníme, a roentgenolog říkal: šéf nás zabije, má už připraveno všechno na^operaci. Ale nakonec jsme kluka položili dolů hlavou a nutili ho kašlat, až byla střepinka venku. - - A já taky. No, musela jsem na hodinu ze zaměstnání. A tenkrát

vholka, kterou vyhodil Kubásek, ta musela buď na ulici, nebo rovnou s mostu do řeky. A když jsem už nevěděla kudy kam, vzkázal si pro mne tuhle náš pan profesor.

.. Profesor (přechází po místnosti a mává.rukou). A, to už sem nepatří. Marie Právě že patří! Zavolal si mě a povídá: Právě proto, proč vás od Kubáska vyhodili, proto vás přijímán. A jsem tu do dneška. My už jsme spolu prodělali, viďte, pane profesore? Profesor 7ědec, pane kolego, může disponovat svým